Z pohodlného smrádku a teplíčka nám zůstal jen ten smrádek

Co odhalil virus o nás lidech? Sebevědomých středoevropanech? Třeba to, jak křehké je to naše zaprděné pohodlíčko. Cosi se ve světě zvrtlo a lidi se dočista zbláznili. I ti, u kterých bychom to normálně nečekali. 

Moc věříme všemu, co se píše i všemu, co nám naléhavým hlasem vnucuje Borhyová    a spol. Další katastrofické verze a vize si už dál žijí vlastním životem. Dá docela fušku nenechat se strhnout k šílenství, nenakupovat tuny zásob, prát se o toaletní papír           a  pořád dokola probírat s lidmi okolo co nám zvěstují zprávy. Dokud byly všechny pohromy jen kdesi daleko přes obrazovku, už nás ani nevzrušovaly. Pak přišel šok. Najednou máme hrozbu u nás doma až v obýváku!

Strach. Panika. Obavy o život a budoucnost. Ještě před několika měsíci bychom nevěřili, že nás něco dokáže tak vykolejit z našich jistot. Zavřené školy, obchody, zrušená divadelní představení, koncerty. Šíří se fámy, co bude následovat. Zákaz vycházení?  Zpravodajství stále jen přilévá olej do ohně, místo opaku. Omílají jedno téma ze všech stran a úhlů, skoro o ničem jiném se nepíše a nemluví, všude narazíte na články co kdo řekl a kdo kde zakašlal a možná... Panika se báječně podporuje a dobře to funguje.  Dokázali jsme si kdysi představit, jaký obrovský manipulační vliv na nás budou mít média? Ne. Věřili jsme si. Že jsme dost silní v kramflecích a nedáme se. 

Nikdo z nás netuší (bez ohledu na všechny verze konspiračních teorií) o co tady           ve skutečnosti jde a později se to možná dozvíme. Nebo, jak se historie opakuje, jednou historici odhalí pravé příčiny současných událostí a k čemu vedly. V každém případě už nikdy nic nebude jako dřív. Dozvěděli jsme se sami o sobě a svém životě zajímavé věci a bude pro naše dobro se nad tím zamyslet. 

Co dál? Skončit na antidepresivech nebo bát se vycházet na ulici a přestat důvěřovat lidem (teď nemyslím zdravou nedůvěru tam, kde je na místě) není řešením. Ale závěr si musí pro sebe vyvodit každý sám.