Seznamky jsou v kursu, asi nějaké opožděné jaro nebo co.

Mně se na tom líbí, jak si někteří představují, že by snad hned napoprvé měli najít tu jednu/toho jednoho z milionu. A pak když to nevyjde vemou co je a po zbytek života se ptají, čím jsem si to zasloužil(a).

Seznamování je dobré, poznáme spoustu lidí s jakými bychom nechtěli sdílet lože, ale kteří i tak mohou být fajn.

No, já se setkala se dvěma a končím. Jeden nahlásil 30 ovcí a sto stromů v sadě, a že potřebuje helfnout neboť mu táhne šedesátka. Druhý přijel na kole, auto skončilo u exekutorů. Puget růží, v kapse tři poupata, co upadla. Sotva stál, jak byl opilý a vezl další lahev vína. Prý se může napít jen o víkendu, jezdí na "ještěrce". Tak to celé vypil, pak se pokusil vyčurat do skříně a pak jsem ho vyvedla. Večer psal, jak jsem úžasná a za něj. Cha!

Konečně v tom psaní není politika a uprchlíci. Za mne .

Co se týče seznamování mám jednu zvláštní zkušenost a to kladnou, ale váhám zda o tom napsat protože to ještě nemá konec , je to příběh bez konce a jestli vůbec bude mít konec

...já se přimlouvám, napište!

Se současným,téměř ideálním přítelem nás seznámili známí.Jedna kamarádka má už 20 let manžela ze seznamky.Já jsem ale na seznamce taky štěstí neměla,jeden celé naše rande vzpomínal na bývalou ženu,která ho podle všeho opustila,další se ptal,jestli mám dobrou práci,on že je zrovna bez práce...historek by taky bylo víc :)) Je to hledání jehly v kupce sena,asi tak.

asi bych měl uvažovat o svém sebevědomí, jak tak čtu tak se nemám za co stydět

Seznamku jsem využil jen jednou. A slečna, kterou jsem oslovil, byla slušná. Po celou dobu mé vojenské služby mi na dopisy pěkně odpovídala. Když jsem se z vojny vrátil, tvrdě to uťala s tím, že bychom si nikdy nerozuměli, ale dokud jsem byl isolován v kasárnách, nechtěla mi to říci.

Fakt slušná a empativní dívka. Doufám, že se její ostud dále vyvíjel dobře. A že má hodně vnoučat.

Žel, ne všechny ženy jsou takové.

Potřebovala se vykecat a na vojně jste byl neškodný.

Taky jsem si kdysi psal přes nějakou seznamku(samozřejmě ze srandy:) s holkou, co se nazývala ,,Cibulka" Představoval jsem si v duchu něco ztřeštěného v minisukýnce a pruhovanejch podkolenkách. Pak jsme si dali sraz. Na rohu stála hrací skříň ve tmavohnědé zástěně kolemdokola až na zem. Já jsem furt sveřepě vyhlížel svoji ztřeštěnou Cibulku.... Pak se skříň natočila a oslovila mě..,,Jo, to si tyy?!!!... A cos čekal!!!" Šli jsme na pivo. Ztřeštěná byla stejně, jako při psaní. Dodnes s námi jezdí na akce s rozhrkanou dodávkou a bycikly....

Prostě ze života , díky za hezké počteníčko

Bezva se to čte, i když tolik "silné kávy" jsem dlouho nevypila:-)))))

Jen doufám, že toho "tady paní platí!", jste si, Mileno, "namazala na chleba"!:-))))))))))))))))))

Dobrý blog! Dík!:-)

Paní Šípková, nestálo mě to zato a navíc už jsme se nikdy neviděli. To telefonista byl ještě o level těžší případ

Nebyla jsem tak trpělivá jako vy, učinila jsem pouze několik pokusů. Jsem poměrně vysoké postavy, takže jsem jaksi tíhla k mužům nad 185 cm. Z 90% jsem na ně i v nevysokých podpatcích koukala svrchu. Že by se od podání inzerátu scvrkli? Poměrně rychle mě to přestalo bavit.

já osobně jsem výšku nikdy netajil ani jsem neměl důvod a to né ,že bych byl vysoký , ale už od puberty jsem přitahoval vysoké holky , za puberty se mi smáli že mě uháněla největší holka z okolí (rozdíl dělal 25 cm)