Óda na krásy Tour de France

Nádherné kopce a nádherně vyrýsované nohy cyklistů. Pot, dřina a vytrvalost. Napětí v obličejích a letmé pohledy okolo. Taktizování. Pády a zklamání. Taky bolest a překonání sebe sama. Esence mužské energie a soutěživosti...

Dívám se a muži v sedlech mají můj obrovský obdiv. Nefuní do kopců, kterým ty moje nesahají ani po první kilometr, jako já a už vůbec do nich nechodí pěšky (jako já). Neztrácí odvahu při pohledu na nádherné, ale neskutečné stoupání, nebojí se ani neuvěřitelných a klikatých sjezdů v rychlostech ze kterých běhá mráz po zádech.

Nevím, jak je to doopravdy s různými zázračnými metodami dopingu, ale jedno vím jistě. Stejně tu dřinu za ně nikdo neudělá a musí si to odšlapat a srovnat v hlavě každý sám.

Je to krása...