Když někdo nevyjde s penězi, tak je na něm a jen na něm, aby přemýšlel, jak buď víc vydělat, nebo méně vydat. Kdo to za něj má řešit?

Moje reakce je asi drsná, možná až sprostá. Ale je to tak.

Každý svého štěstí strůjcem. Lidé se odjakživa slučovali dohromady, aby i náklady života měli společné. Takže náklady na rozbitou pračku / ledničku je lepší rozdělit mezi dva lidi než to nechat na jednoho. Stejně tak nájem.

A pokud někdo má plat 11200 hrubého (na směny) a nestačí mu to, tak by s tím měl něco dělat. A ne fňukat. Také záleží na tom, jestli máte nějaké vzdělání či vyučení. Já vidím všude cedulky, že přijmou pokladní, kuchaře, číšníky apod za cca 13000 čistého. A to nejsem z Prahy.

A pokud je neočekávaný výdaj (oprava ledničky), tak máme také děti, že?

Předpokládám, že tento blahosklonný návrh předkládá autorce člověk s příjmem nad 50 tisíc s pěkně ostrými lokty. O těch loktech totiž celá nepřiměřená nerovnost ve společnosti je

Dobrý den , mám pro vás řešení (pokud popisujete svůj stav ) jděte dělat něco jiného , změňte místo bydliště , banku a jste v pohodě na svém .Každý kdo chce si peníze zcela legálně vydělá --> Lídl nabídka zaměstnání je docela bezva .

Protože vedle zemí jiných je také ČR vybavena státním úřadem s názvem Statistický, podle něj byste měla mít tu průměrnou mzdu také vy. A nebo dokonce, když váš soused snědl k večeři celou pečenou kačenu (a nebylo mu z ní blbě), tak vy jste statisticky měla z té kačeny půlku (a ještě vám z ní i když jste ji vůbec nesnědla, mohlo být špatně).

Statistika je úžasná věc: Stojíte-li jednou nohou na rozpálených kamnech a druhou v lednici, ze statistického hlediska je vám akorát: ani zima, ani horko.