Kupte si prácí, kupte si novou prácí, skoro zadarmo

Nejdřív peníze a pak práci. Traduje se o ukrajinské mafii a fintách zde operujích, známých i méně známých firem. A můžu vás ujistit, že i po dvaceti letech, Herbalife stále žije!

Ono je to vlastně docela zábavné pozorovat. Přijdete na konkurz - nikdy nevíte, pod jakým názvem a druhem práce je tahle šaškárna schovaná. A divadelní představení začíná nadšeným uvítáním upravené slečny nebo už na první pohled ambiciózního, mladého muže. První dějství je óda na firmu, její produkty a kariéry lidí, co  tam pracují. Kulisy se dost modernizovaly, výdělky inovovaly - nově je tu možnost inkasovat v EURu, případně expandovat do celé Evropy, možná i celého světa! Užasnete, jaké obrovské možnosti se před vámi otvírají, před očima vám naskakují ty budoucí tisíce deroucí se na vaše účty na Panenských ostrovech!

Druhé dějství rozebírá velmi propracovaný systém firmy, časové plány, kdy pracujete podle svého nadšení, nasazení, vlastně máte plnou svobodu, jakou jen si lze přát, pacujete jen tolik, kolik si přejete. Všichni spolupracovníci jsou kamarádi, šéfové, pokud tam vůbec nějací jsou, jsou sympaťáci a potkáváte se s nimi jen na výjezdních zasedáních, což jsou velmi zábavné akce (případně v zahraničí), máte obrovské možnosti osobního růstu, vzdělávání, školení, nic není nemožné oléééééééé.

Třetí dějství je stále stejně zábavné, ale už ho, pro vás. kalí skutečnost, že možná ještě není tak úplně jasné, co je to vlastně za práci nebo vás pálí na jazyku různé konkrétní dotazy, které slečna s úsměvem odpálkuje, stále: "mlha přede mnou, mlha za mnou". Takové rejpaly a dotěrné dotazy tam nemají rádi. Máte mlčet a žasnout. Spousta spolupříchozích to dělá, protože je konsternovaná tím, kam to zase vlezla. Asi taky několikanásobná zkušenost.

Poslední dějství končí maličkým odkazem na to, jak samozřejmě nic není zadarmo, ani podnikání a později by byla potřeba nějaká ta investice. Drobnost. Často už se nedopátráte (vy drzý zvědavče), kolik taková malá investice obnáší, protože to se prozrazuje až těm, co včas neutečou a hodlají pokračovat. Později je např. myšleno hned při podpisu smlouvy. Co dál si člověk platí už se můžete jen domnívat, z mlhy se jen maloučko vynořuje slovo jako licence, o její ceně se s vámi nikdo bavit nehodlá.

S nostalgií vzpomínám na svůj první konkurz na práci asistentky. "Jako náhodou" ji "právě" obsadili, ale kupodivu mi hned mohli nabídnout práci jinou: jak při té příležitosti před nás (adepty) nastoupila desítka veselých, upravených mladých lidí s představením "Jak chlapec z chudé chaloupky ke štěstí a bohatství díky prodeji produktů firmy XY ke štěstí přišel" a ejhle po dvaceti letech jsem tu znovu! Zamáčkla jsem slzy dojetí a odešla s myšlenkou, že raději dostávám za práci zaplaceno, než si ji kupuju. Sbohem, dvakrát stačilo!