Je potřeba akce proti roztržitosti řidičů, chodců a cyklistů?

Na nejmenovaném frekventovaném místě u zastávek MHD se chodí ve velkém na červenou. Skoro všichni. Dokonce to jde tak daleko, že si tak půlka lidí ani nevšimne, když se tam postaví měšťáci. Minule jsem byla svědkem, jak ke křižovatce přijelo auto s nápisem Dopravní nehody a lidi si jich nevšimli a před kapotou jejich auta vesele přecházeli na červenou dál. Dopraváci nevěřili vlastním očím!

Sluchátka jsou kapitola sama o sobě. Nevím jestli se lidi pořád tak nudí nebo je vlastní myšlenky tak obtěžují, že je musí přehlušit duněním slyšitelným někdy přes půl autobusu, ale když si zacpete uši čímkoliv, logicky nic neslyšíte - brzdy, hlasy, jakékoliv nebezpečí. To je prostě neoddiskutovatelný fakt. Zajímalo by mě, co je důvodem téhle věci. Mají to skoro všichni, tak nemůžu zůstat pozadu, musí být "trendy"? Nuda? Potřeba být neustále něčím dopován, baven a ohlušován? Nechuť konverzovat a být v kontaktu s ostaními lidmi - izolace od světa? Neschopnost nebo nechuť se pořádně soustředit na jednu věc, jako je jízda na kole (v přírodě!!!)?

Co ale nechápu je použití ohlušovadel v situacích opravdu za hranicí bezpečnosti. Nejen v dopravě, speciálně u cyklistů, ale jsou vidět lidi večer nebo v noci, jak chodí nebo běhají a nemají vůbec přehled o tom, co se kolem nich děje, zahloubaní do svého světa. Až by je někdo držel pod krkem, tak by možná sundali sluchátka s něčím jako: "Co blbeneš, vole?" Což už by jim bylo houby platné. Mít v noci nebo na opuštěných místech přehled o okolí je naprosto nejjednodušší a nejdůležitější základ vlastní bezpečnosti. Tedy nejen opuštěných. V davu lidí v různém stavu opojení na zastávkách nočních rozjezdů není občas o spoustu veselých příhod, případně výměn názorů či facek nouze. Je fajn mít přehled, když se napitému agresorovi přestane líbit obličej před ním stojícího spolucestujícího, protože to může být právě ten s těmi sluchátky (stalo se i ve tři odpoledne).

Pozorovala jsem před pár dny slečnu se psem. Vesele si vykračovala zahloubaná do zajímavé music a vůbec nepostřehla, že pes si zvolil vlastní zábavu a jde si svoji cestou... Chápu, že kompromis jednoho sluchátka nedává tu správnou akustiku, ale kouzlo starého známého "Tady a teď" má něco do sebe. Zvlášť když nakonec přece jen uslyšíte na Masaryčce zvonění tramvaje a nesetkáte se s ní tělo na tělo (nebo spíš na kov).

Nevím, jaký výsledek preventivních akcí BESIPU na téma roztržitosti bude mít, ale asi bysme to připomenutí potřebovali všichni průběžně. Kdo z nás v tomto směru nemá nějaký prohřešek ať hodí kamenem. Já za chůze píšu sms. Ale jedno pořádné poučení mám za sebou a od té doby si ho průběžně připomínám: v zamyšlení jsem málem "prošla autem". Naštěstí jsem nebyla před ním, ale až skoro v místě zadních dveří, dělilo mě od srážky jen několik milimetrů. A opravdu jsem ho NEVIDĚLA! Nechápala jsem, stalo se. Šok a výborné poučení, naštěstí bez fyzických následků. Dávejte na sebe, prosím, pozor. Je fajn být živý, zdravý a trávit svůj čas zajímavějším sportem než jsou rehabilitace po úrazu!