Co mají společného Babišovy koblihy a Šmejdi?

Tak kdopak z vás si dneska dal Babišovu předvolební koblihu? Jen se klidně posmívejte důchodcům, jak se nechávají lákat na prodejní akce pod záminkou něčeho zadarmo! Ale pochybuju, že ty stovky koblih spořádali právě oni a místní bezdomovci. Ty fronty u náklaďáčků s Coca Colou taky obvykle netvoří žádní starci a zažila jsem bitvu rodičů s dětmi o reklamní hambáč od Macka.

Jak je něco zadarmo, tak jdou najednou stranou všechny názory na kvalitu nabízeného produktu, strany, člověka nebo firmy. Dokonce snad i názory na předvolební kampaně a mazání huby, tentokrát nikoliv medem, ale marmeládou.

Ona ta taktika je vlastně v obou případech stejná: cosi dostanete a už se cítíte nějak podvědomě závázání těm hodným lidem, kteří to s vámi myslí jedině dobře, jsou takoví laskaví. I když je to maličkost, tak je to taková hezká psychologická hra. Proto se pak hůř odmítá jak nákup matrace, tak darování volebního hlasu na oplátku. Když dostanete všechno, koblihou počínaje, zaměstnáním pro všechny konče. Přiznám se, že k volbám nepůjdu a ani je moc nesleduju. Nevidím důvod i když by mi to asi spousta lidí vyvracela a spousta lidí se mnou souhlasila. Ale jednou jsem i já málem neodolala lákavé nabídce: když jsem nedávno míjela jeden takový báječný plakát s nápisem: zaměstnáme vás nebo vám najdeme práci či jak to přesně bylo, měla jsem opravdu velkou chuť jít za těmi pány znuděnými vším tím postáváním a žvaněním s otravnými lidmi a říct: "Tak prosím, tady mě máte. Doufám, že ta práce taky bude pořádně zaplacená, aby z toho člověk mohl slušně žít". No jenže pak mi to došlo a já jsem mávla rukou. Vždyť vlastně ten blahobyt a dostatek práce (kde se tak najednou asi vyčaruje?) má přijít až po těch vyhraných volbách!!!

Jako nevolič si ovšem raději koupím sama a za svoje fantastické buchtičky v mém oblíbeném pekařství u zcela nezávislého soukromého pekaře. U toho už mám léty prověřeno, že slibu výborných, čerstvých koláčů se dá vždycky věřit.