Čitelné označení obsahu potravin neřeší hlavní podstatu problému

Čitelné a viditelné označování potravin je krok správným směrem. Čím dál víc lidí si obsah toho, co jedí čte a snaží se vyhýbat alespoň těm nejhorším blivajzům. Jenže pořád je jeden základní problém, se kterým by se mělo - konečně - zatočit.

Podstata věci je: ZAKÁZAT, ABY SE ZDRAVÍ ŠKODLIVÉ LÁTKY V POTRAVINÁCH VŮBEC VYSKYTOVALY! Jak je vůbec možné prodávat limonádu nebo sirup, který neobsahuje, kromě vody, nic přirozeného? Umělá sladidla, dochocovadla a zvýrazňovače chuti určitě nezachrání krásně znějící nálepka: přírodně identické aroma. Šmejd je prostě šmejd a sebekrásnější reklama, obal nebo čitelný obsah ho nezachrání. Vím, že jsou látky, bez kterých by mnoho potravin vůbec nešlo vyrábět nebo dlouhodoběji skladovat, ale je spousta těch, bez nich bychom se hladce obešli. Patří mezi ně, podle mého názoru, například slazení aspartanem (pod záminkou výrobků bez cukru, se do potravin dostává ještě něco mnohem horšího) nebo glutamanu sodného, známého E621, neboli "dochucovadla". K mému velkému překvapení mi bylo odhaleno pod jakými rafinovanými názvy lze variace na toto téma nacházet: výtažek z droždí, bílkovinný hydrolyzát, sójový extrakt a mnoho dalších různých názvů (viz wikipedie). O vyložených karcinogenech snad ani není třeba diskutovat. To už souvisí rovnou s tresným činem vědomého poškozování zdraví. O kvalitě potravin, škodlivinách obsažených díky špatnému skladování nebo rovnou z výroby (plísně, zkažené nebo prakticky odpadní základní suroviny apod.), krmení zvířat antibiotiky, hormony, potravou, která nemá s přírodou nic společného a jde do masa, jejich chovem v nechutných podmínkách atd. by se dalo psát a diskutovat dlouho. 

KLASICKÝ VZOREC JE, ŽE CO NENÍ ZAKÁZÁNO, TO JE POVOLENO. Tam, kde v hlavní roli není člověk, ale zisk se, apelováním na svědomí nebo ohledem na zdraví lidí (včetně dětí, které do sebe dokáží, díky reklamě, naládovat neuvěřitelné věci) nic nezmůže. Jedině razantní zákony, postihy a naše ignorování humusu v potravě, může něco změnit.

Ano, vím. Všechno je moc hezké, kdyby tu nebyl ještě jeden zásadní problém. A to je, že výběr a kvalitu stravy taky ovlivňuje naše peněženka. Doby, kdy se důchodci běhající s letáčky za slevami, stávali terčem výsměchu, jsou dávno pryč. Dneska po slevách běháme skoro všichni, co se pohybujeme v běžných platech a příjmech. Musíme dělat kompromisy i když nechceme. Čteme, vybíráme, sháníme regionální (a v rámci finančních možností) kvalitní potraviny, do výše svých finančnich limitů. To je bohužel dnešní česká realita. 

Přesto všechno máme už dnes určitou svobodu výběru, pokud chceme!