Bezmoc obětí vyděračů oficiálně zvaných vymáhači dluhů

Myslíte si naivně, že zrovna vás se to netýká? Kdepááák optimisté. Stačí malounko: zapomenutá složenka, chybně poslaná platba, omyl ve variabilním symbolu a už je máte za dveřmi. Nebo taky nemusíte udělat nic a přesto máte doma žlutou nálepku: Exekučně zabaveno než se stačite rozkoukat. Nevěříte? Občas koukněte na Černé ovce nebo Soukromá dramata a získáte představu, jak se něco takového může přihodit.

Já ji doma mám. Tu nálepku. Přestože si svoje finanční závazky snažím plnit vzorně a moje polepené kolo nemá s dluhem a dlužníkem nic společného. Jen mu chodí do domu, kde bydlím, pošta. Já nejdřív nevěřila vlastním očím, ale bohužel mě vymáhačská firma Dopravního podniku vyvedla z omylu a dokonce mi napsala, na moje protesty, že moje kolo není moje kolo, protože účet od jeho nákupu není důkaz opaku.

No nic, vrátím se k tématu, co všechno si takové firmy dovolují a jak dokáží vyčarovat z pár korun dluhu (někdy i neoprávněného nebo promlčeného) mávnutím kouzelného proutku tisíce a nikdo jim to nedokáže zarazit. Normální vystrašený člověk raději zaplatí, protože obhajoba, ba dokonce dobrá rada advokáta je nad zlato a mohla by stát mnohokrát víc než samotný dluh. A výsledek soudu? Podobný předpovědi počasí: mlhavý a těžko uhádnutelný.

Pořád se o pravidlech v okrádání mluví, jenže kde nic - tu nic:vlastně se neví, kdo by to měl udělat. A ani není zájem. V podzámčí se mezitím dál zabavuje, okrádá, penalizuje, účtují se úroky, úroky z úroků, možná i úroky z úroků dalších úroků.... Soudy prý s tím nic dělat nemůžou, protože jsou jen vykonavatelé a zákonodárci nevidí - neslyší co se děje v podhradí. Nebo nechtějí. Co kdyby se začalo zabavovat i nahoře! To by bylo jiné kafe než léta používaný televizor, staré židle nebo pes moji sousedky, který se naštěstí polepit nálepkou nenechal!

Vadí mi na celé situaci jakási bezmoc. Nejsem právník, tak nemám tušení, kdo všechno by mohl pomoct tohle bezpráví a bezvládí zarazit. Některé příběhy a situace už hraničí s ochranou lidských práv. Nevím, hlas jakých institucí a organizací by byl schopen dolehnout až ke kompetentním místům? Jakým způsobem by bylo možné pohnout státním molochem, aby se konečně stanovila férová pravidla hry nejen pokud se týká vymáhání, ale i všeho dění okolo. Opravdu nevím, televizní tepání mi připadá slabé.

Na závěr vám aspoň posílám do Nového roku přání, aby u vás nikdy nezazvonili divní pánové s nálepkami, kteří vám sdělí, že tam už nebydlíte a ten počítač na kterém čtete můj blog už není váš počítač. A ta židle, na které sedíte už není vaše židle a ani ten hrnek s kafem......