Vzpomínka na Evu Olmerovou

Ráda občas odlehčím všem starostem, které nám přináší doba nejistot a překročím tak vlastní stín. V takové chvíli obyčejně tvořím… Moje báseň je věnována ženě, která celý život hledala štěstí. Jistotou však je, že štěstí rozdala nám všem, co ji máme rádi. 

Proč právě vzpomínka na Evu Olmerovou? Protože je umělkyní, po které zde zůstává velká stopa, stopa dojemného prožitku ze skutečného umění. Z umění krásného a dojemného svou upřímností. Upřímností, kterou nám dokázala celým svým srdcem dát právě a jen,

Eva Olmerová

Mluvím o této vzácné a nenapodobitelné umělkyni v přítomném čase, protože  Eva Olmerová, je zde s námi dál, je nezapomenutelná.
 Prázdnota v některých srdcích, kterou stále častěji cítím z dnešních rádoby umělců, tzv. celebrit,  přidávajících se k různým politickým stranám, a za tyto strany "bojujících"  mnohdy s nepochopitelnou vervou, zaprodaných spíše více politikům a politikaření, než umění, jen napovídá, jak nám tato statečná a upřímná umělkyně, která uměla potěšit "nemocná srdce", jak nám tato žena chybí...

Fotoobrázek Evy Pilarové, "Vzpomínka na Evu Olmerovou"

Často si na Evu Olmerovou vzpomenu, často si poslechnu její hlas a fascinující cit, který hlasem uměla vyjádřit.
 Byla to umělkyně, která si zasloužila uznání, přesto byla pronásledována režimem, který jí nepřál.
Děkuji tímto Evě Olmerové za její zpívání a za vše, co tak nádherně a upřímně sděluje svým osobitým způsobem v albu BLUES SAMOTÁŘKY...

Vzpomínka na Evu Olmerovou

        Píseň má se hrát, když narodí se dítě,

           když zrodila se Eva, osud spřádal sítě..

                Coby malé děvčátko, dětství hezké chtěla,

             kéž jen její rodina, žít si po svém směla!

            Život se s ní nemazlil, i když srdce měla,

jak srdcem zpívat dovedla

to závidí i Ella!

           Ti, co sami neuměj, jí do huby si berou,

    obraz její zkreslují, neukáží celou..

                   Proč nám milý Bože náš, bereš světa krásu,

což nevíš, že jsou navždy v nás,

               v tom vidím světa spásu.

                     Když na člověka vzpomeneš, nikdy neumírá,

           plamen štěstí zahoří, až to srdce svírá!!

              Milá Evko, v srdci nám zůstáváš už stále,

                        kdykoliv si vzpomenem, ať doma, nebo v sále.

                       Vždy nás znovu potěšíš, dnes, tak jako včera,

         celý život byla- jsi - medonosná včela.

Milena Poláková 14.6.2010

„Nejsem žádná jazzová zpěvačka. Jsem prostě zpěvačka. A zpívám, co mě baví. Když je ti dobře jen tak, protože tě zrovna nikdo nenaštval nebo protože svítí sluníčko, tak tam gospel nenacpeš. Ale když máš v sobě strašně moc citů, pocitů a emocí, gospel je dobrej k tomu, aby tě neudusily“, řekla Eva Olmerová.

Talentovaná a komplikovaná Eva Olmerová

21. 1. 2009 12:56, autor: ČT24 aktualizováno 21. 1. 2009 13:04

Praha - Eva Olmerová, žena s pěveckým darem od Boha a komplikovaným osudem i povahou se narodila právě 21. ledna 1934. Dramatické vztahy a zákaz vystupování za normalizace ji dovedly k tomu, že svůj talent utápěla v alkoholu. "Kdyby měla normální možnosti, stala by se jednou z nejlepších zpěvaček v Evropě," domnívá se hudební publicista Jiří Černý. Eva Olmerová se narodila v dobře situované rodině. Hudbě se věnovala už od mládí - hrála na kytaru, na klavír a hlavně zpívala. Zlom pro ni znamenal rok 1962, kdy se dostala do Semaforu.

"Eva zpívala po kavárnách. Tam si ji přišel poslechnout Karel Mareš, skladatel a dramaturg Semaforu, a do divadla ji přivedl jako náhradu za Evu Pilarovou, která odtamtud tenkrát odešla," doplňuje Černý.

Olmerová se ze dne na den stala hvězdou. Žila divoce a střídala vzestupy a pády - vyhazovy ze Semaforu, deprese po emigraci druhého manžela, prášky a alkohol, ale také hvězdná vystoupení. Svoji první desku Jazz Feelin' natočila v roce 1968 v angličtině, o rok později si v Praze zazpívala se světoznámou Ellou Fitzgeraldovou, a ta s ní chtěla jet na společné turné po Evropě. Úřady jí ale cestu nikdy nepovolily.

Od normalizace vzestupů ubývalo a přibývalo sestupu. Přispělo k nim třetí nevydařené manželství a především zákaz vystupování. "StB ji poprvé vyslýchala v sedmnácti letech, svlékli ji tehdy donaha," uvedl Jiří Černý. "Chtěli po ní, aby donášela, protože její dědeček byl za války v Anglii ve službách prezidenta Beneše a její strýc byl anglický královský letec. Měla tak špatnou pověst, že estébákům stačilo, aby úřadům naznačili a už se od ní rozhlas i televize odtahovali, takže pak zpívala s tím, kdo byl vůbec ochoten," dodal Černý. 

Deprese utápěla Olmerová v alkoholu. K závislosti se ale přidaly i vážné zdravotní problémy. Na počátku 80. let dokázal zpěvačku na čas vrátit k hudbě Michael Kocáb, ale desky Zahraj i pro mě (1981) a Vítr je rváč (1983) byly pro Olmerovou jen malou satisfakcí. Legendární jazzová zpěvačka zemřela po dlouhé nemoci 10. srpna 1993.

Jiné podmínky by podle Černého Olmerovou vynesly mezi nejlepší evropské zpěvačky: "Lubomír Dorůžka ji přirovnal k Bessie Smithové, Leo Jehne k Billy Holidayové. Měla temnou barvu hlasu, obrovské improvizační schopnosti a neměla téměř žádné manýry. Zpívala ze sebe a dovedla se inspirovat i country nebo rokenrolem," uzavírá Černý. 

autor: ČT24, zdroj: ČT24  

 

Celý život hledala štěstí a z tohoto hledání vzešlo její umění a duši povznášející, nádherný zpěv...

Milena Poláková 2013