Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Čech pranýřuje Čecha a vše, co je (bylo) české, odsuzuje k záhubě.

Proč se naši zaměstnanci krčí strachem, proč se bojí usvědčit z nehorázností, které se dějí v zákulisích "našich" hyper, super, a nevím jakých ještě všech těch marketech? Měli jsme obchody, obchůdky, malá i větší pekařství, která lákala svou vůní už z dálky posedět nad voňavým, čerstvě a bez éček upečeným, koláčem. Ta venkovní posezení měla v sobě i to pozitivum, že lidé k sobě měli blízko, ulice nebyly vybydlené a bez života, podloubí pulsovala ruchem, kdy šnůry lidí se vzájemně obcházely, když šly proti sobě, jak nebylo místo, protože to žilo! Dnes se vzájemně obcházíme na place takového přeplněného hypermarketu, uměle nasvětleného, aby zboží získalo na čerstvosti alespoň vizuelně, kde obličeje lidí dostávají barvu pleti spíše mrtvolnou, než zdravou...Procházíme kolem sebe, aniž jeden druhému věnujeme pohled, natož úsměv...

Dnes nebudu psát článek k tomuto tématu, dnes použiji článek, který píše sám život. "ŽIVOT", který se odehrává v zákulisích našich hyper super marketech:

V podstatě jsem tohle zažil na vlastní kůži v COOPu (Jednota Kaplice prodejna Lipno nad Vltavou), tak že mohu potvrdit že to co tam ta paní píše se skutečně děje.
Máš námitky?
Nelíbí se ti to?
Tak ahoj bez nároku na cokoliv.
 
Varování od ženy za pultem
Když jsem po dlouhém hledání získala místo prodavačky v oddělení lahůdek jednoho nadnárodního obchodního řetězce, měla jsem z toho velkou radost a považovala jsem si toho. Po měsících strávených doma „na podpoře" jsem moc dobře věděla, že slušných pracovních míst je jako šafránu.
Vedoucí úseku mi sdělila podmínky nástupu včetně platu patnáct tisíc korun, který mi po mých zkušenostech z různých brigád a výpomocí připadal jako královský. „Smlouvu vám pošlou z centrály do týdne," sdělila mi paní vedoucí a já na tom neviděla nic špatného. Nástup byl hned druhý den v půl šesté ráno. Otevíralo se sice později, ale vedoucí mi vysvětlila, že než se salámy nakrájí, saláty naservírují a klobásky naaranžují, zabere to spoustu času.
Prodat za každou cenu!
V půl páté mi zvonil budík a o hodinu později už jsem stepovala v přípravně a čekala na pokyny od své služebně starší kolegyně. Nastal fofr. Krájela jsem šunku, slaninu a další salámy jako zběsilá, aranžovala je na podnosy a skládala je do vitríny. „Proč toho musíme tolik krájet předem? Vždyť to okorá," namítla jsem, ale kolegyně Olinka mi vysvětlila, že nařízení z vedení podniku je jasné: všeho musí být pořádná hromada, kopce salámů, klobásky, párky a jitrnice navršené do pyramid, mísy salátů musí být pořád plné a všechno musí být vzorně naaranžované. A během dne se musí salámy pořád krájet a doplňovat. „Vždyť tohle všechno do večera nemůžeme prodat," namítla jsem. „Musíme to prodat. Musíš lidem pořád něco nabízet, uvidíš, že pak koupí i to, co nechtějí. A když neprodáme, zamícháme zbytky zítra ráno mezi čerstvě nakrájené."
Myslela jsem, že si dělá legraci, ale když na právě přivezený vlašský a pochoutkový salát nakydala včerejší, který vytáhla z lednice, došlo mi, že to myslela vážně. „Musíš ty saláty během dne pořád promíchávat, aby nebyly nahoře okoralé. To nevypadá vábně a lidi by je nechtěli," nabádala mě a hrábla lžící do vlašáku. Překvapeně jsem ji pozorovala a řekla si: Aha, tak k svačině si tady salát rozhodně nedám, protože ten čerstvý je vespod a dojde na něj řada až zítra, ale to už nebude čerstvý. Zákazníci tak vlastně nikdy nemají šanci koupit si čerstvý salát.
Radši držím klapačku
Když jsem vybalila z fólie klobásy, všimla jsem si, že jsou potažené bílým povlakem. Počínající plíseň? „To nevypadá moc vábně, není to už prošlé?" zeptala jsem se. „Ale to se prodá, vezmi si papírový ubrousek a pořádně je vylešti," poradila mi důležitě Olinka. Podobně jsem musela vylepšit oslizlé a mírně páchnoucí párky a buřty - ty jsem zase musela omývat vlažnou vodou.
Vrchol byly holandské řízky. „Proboha, vždyť ony jsou vespod už plesnivé", zhrozila jsem se, když jsem polotovary aranžovala na podnos. A samozřejmě zaváněly. „Tak to oškrabej, znovu to obalíme," nakázala mi Olinka. Jenom jsem valila oči. „A vám nevadí, že prodáváme takový hnusy?" odvážila jsem se zeptat. „Helejte, já mám doma malý dítě, jsem samoživitelka, práci jsem hledala půl roku a jsem ráda, že jsem nějakou našla. Takže držím klapačku a dělám, co se mi řekne. Nehledě na to, že to tak stejně dělaj všude..." odbyla mě zhurta. Byla jsem z toho v šoku. Moje představy o pěkné práci dostávaly zásadní trhliny.
Pani, to si radši neberte
Práce za pultem mě bavila, s radostí jsem lidem prodávala slaninu a výběrovou šunku, protože jsem věděla, že tyhle uzeniny jsou čerstvé. Ale když někdo chtěl salát, párek nebo nedej bože holandský řízek, měla jsem po náladě. Nejraději bych těm lidem řekla: „Pani, to si neberte, bude vám z toho špatně," ale neodvážila jsem se. A trochu otráveně sledovala Olinku, jak švitoří se zákazníky a každému iniciativně nabízí zboží, o které nebyl takový zájem. „A máme výbornou paštičku, nedáte si kousek? Nebo tady ty holandské řízky, mladá paní, ty jsou strašně dobré. Lidi je chválí, kupte je domů k večeři.." brebentila.
Vypečená pracovní smlouva
Měla jsem z toho všeho smíšené pocity - na jedné straně radost, že mám práci, na druhé straně vztek, že takhle šulíme lidi. Když po týdnu přijel pan šéf a přivezl mi smlouvu, nestačila jsem se divit. „Co to znamená, že v případě potřeby mě můžete vyslat na jiné pracovní působiště?" zajímala jsem se, když jsem ve smlouvě narazila na první sporný bod. „No když bude potřeba, pojedete vypomáhat i na jiné prodejny. Všude, kde máme pobočky. Do Prahy, do Brna..."  Valila jsem oči. „Jako že ze středních Čech pojedu někam do Brna, abych tam byla ráno v šest hodin? To je jako služební cesta, kterou mi zaplatíte?" „No dopravu vám samozřejmě uhradíme, ale kdybyste tam musela zůstat více dní, musíte si najít ubytovnu nebo hotel a zaplatit si ho sama," ujistil mě pan šéf. „Cože??" Nechtěla jsem tomu věřit. Ale další šok přišel hned vzápětí. „Bohužel jste nedokázaly prodat tohle zboží, takže to dělá sto šedesát korun na každou z vás," řekl šéf a Olinka už běžela pro peněženku. „Nechápu, jak to myslíte," řekla jsem užasle. „No co nedokážete prodat, musíte s ostatními prodavačkami zaplatit. Dneska to dělá sto šedesát korun na každou. To by naše společnost brzy přišla na buben, kdybychom zboží vyhazovali," vysvětlil mi pan šéf důležitě s pohledem upřeným na týden staré, oslizlé uzeniny, jitrnice a zapáchající holandské řízky, které už prostě nikdo ze zákazníků nechtěl. Valila jsem oči jako Hurvínek: „Počkejte, já přece chodím do práce, abych si peníze vydělala. To je absurdní, abych platila za něco, co není moje vina... A nabízet prošlé zboží prostě nebudu!"  Odmítla jsem peníze vydat. Na rozdíl od Olinky. Když jsem vzápětí narazila ve smlouvě na výši platu, částku sedm tisíc korun, věděla jsem, že je zle. „Paní vedoucí mi slibovala patnáct tisíc," řekla jsem už nazlobeně šéfovi. „No to ano, vážená, ale až po tříměsíční zkušební době," usadil mě. Došlo mi, že za tři měsíce mi smlouvu stejně neprodlouží, raději mě vyhodí a zase vezmou někoho „za sedmičku". Takže bych se svého vysněného platu stejně nedočkala. Dělat tady za babku, podvádět lidi a ještě platit nesmyslné pokuty? Má tohle cenu? Svlékla jsem plášť, vzala kabelku a se slovy: „Tak na tohle už fakt nemám! Nazdar!" jsem odkráčela rovnou směr pracovní úřad.
Lidi, bacha!
Je mi jasné, že za týden dřiny, kdy jsem vstávala dřív než skřivani a domů se ploužila skoro za tmy, kdy právě vylétaly sovy, s oteklýma nohama a bolavou hlavou, nedostanu ani korunu, ale co nadělám? Mám se nechat vykořisťovat a ponižovat? Tohle si určitě společnost pyšnící se nadnárodním jménem ve své rodné západní zemi ke svým zaměstnancům nedovolí, ale holt české prodavačky jsou často jako otrokyně! A ještě je jejich šéfové nutí, aby lhali zákazníkům a nabízeli jim „jedy" a „odpadky", které se vydávají za lahůdky! Fuj!
Vlastně jsem ráda, že jsem na všechno přišla včas a že můžu aspoň touto cestou varovat ostatní. Lidi, dávejte si dobrý pozor, co a kde kupujete. Sebelépe naaranžovaná vitrína s dobrotami neznamená, že si na nich opravdu pochutnáte!
Vyučená prodavačka H.V. ze středních Čech
7.8.2014

 

Lituji všechny pokladní a lidi, kteří pracují v nelidských příkazových podmínkách zákulisí těchto pouze komerčních zón. Považte však, že toto všechno příkoří způsobuje Čech, český tzv. manager, českým spoluobčanům, českým zaměstnancům, lidem, kteří mají různé osudy, kteří mají své rodiny a ty rodiny dnes již pomalu díky pracovnímu vytížení neexistují. Základní jednotka státu je záměrně předurčena k rozpadu...Jak z toho ven? Opět stejná otázka...

http://milenapolakova.blog.idnes.cz/c/412997/Jak-z-toho-ven-Tak-jak-to-praktikuji-nasi-politici-urcite-ne.html

Toužím po tom, aby se k nám opět vrátila doba zaplněných ulic pulzujících skutečným životem, toužím po tom, ABY ČECH NEUBÍJEL A NETÝRAL ČECHA, ABY ČECH NEOKRÁDAL ČECHA VE PROSPĚCH ZISKU CIZÍCH FIREM, ČI K ZISKU DO VLASTNÍ PENĚŽENKY.. Tyto zisky jsou enormní a jsou na úkor nízkopříjmových otroků a hlavně žen otrokyň, které ovládá strach. TĚŽKO SE MI PÍŠE SLOVO "OTROK", ALE POKUD JE LIDEM UPÍRÁN JAKÝKOLIV PROJEV LIDSKOSTI, POKUD TITO LIDÉ NEMAJÍ POCTIVĚ ZAPLACENO, JAK TENTO STAV JINAK POJMENOVAT?

Zaměstnankyně XY uvedla:

Prodavač XY uvedl:

Lidé jsou  ovládáni strachem. Mají strach z toho, že když se ozvou k vykonanému bezpráví, přijdou o práci...Uživí je však tato práce? V ČR určitě NEUŽIVÍ! Takže lidé, čeho se bojíte?! Vy máte naopak brát se za to, abychom se posunuli, aby nás práce skutečně těšila, aby nás skutečně důstojně živila a nebyla plná stresu, který nám do ní vnášejí lokajíčci-manageři tohoto hnusného vojenského kapitalistického systému. To vše si zasloužíme! Bez vás, bez vaší nedoceněné práce, ty zisky nebudou. Proto se nebojte usvědčit bezpráví.

Ti lokajíčci, naháněči, jsou bohužel, většinou mladí kluci a holky a to je to hrozné! České děti buzerují ve prospěch cizáckých zisků prakticky vlastní rodiče, v případě pracujících důchodců, naše seniory.

Chovejme se k sobě s úctou a s ohleduplností, neokrádejme se, mějme úctu k jednotlivci, mějme úctu k vlastnímu národu, nehajlujme s mocí kapitalistické nenažranosti a nenapomáhejme jí mlčením.

 

Buďme lidmi. Pokud nebudeme držet pospolitě při sobě, zhyneme!

   Milena Poláková

 

 

 

 

 

 

 

 

 

"V hypermarketech je všechno krásně srovnaný a barevný, ale ten pláč za tím není vidět. Je to jeviště a zákulisí. A to zákulisí je hodně krutý"......

Co dodat? Byl toto náš český sen?...

 

 

         

Nejsme sebevědomí, z toho pramení vše negativní, co si necháme coby slované líbit jak od cizích mocností, tak i od našich vlastních supů...

Autor: Milena Poláková | čtvrtek 31.7.2014 14:58 | karma článku: 12,95 | přečteno: 1003x
  • Další články autora

Milena Poláková

Exit! Čím dříve, tím lépe pro nás.

Pokud použijeme známou a tolikrát osvědčenou logiku, kterou máme konkrétně my v ČR ještě zesílenou zkušenostmi dvacetišesti lety vládnutí "vlastních" lidí bez morálky a cti, je tato věta po tzv. Brexitu velmi inspirující.

28.6.2016 v 16:09 | Karma: 27,13 | Přečteno: 1243x | Diskuse| Politika

Milena Poláková

Tak jinak....

Prý musím mít za posledních 90 dnů "3 x aktivní" články. Co jsou aktivní články nevím, ale vím, že karma je průměr všech karem z napsaných článků...Pokud sníme tři lidé tři kuřata, na jednoho připadne jedno kuře....

7.6.2016 v 15:26 | Karma: 18,43 | Přečteno: 335x | Diskuse| Ostatní

Milena Poláková

Máme vše co potřebujeme přesto planeta strádá. Proč? Protože zlo je považováno za dobro.

Příroda. Příroda dává vše, co je třeba k životu. Jakýkoliv živočich, ať veverka či ptáček zpěváček se obejdou bez peněz. Proč si lidé na sebe upletli šikanózní bič v podobě peněz? Protože jsou lační, protože jsou sobečtí? Ano.

7.6.2016 v 14:23 | Karma: 21,96 | Přečteno: 731x | Diskuse| Politika

Milena Poláková

Karta se obrací, nastal pozitivní zlom. Věřte, i když nám tvrdí opak...Kdo? Média!

Sledování dnešních médií není až tak složité jak se zdá. Důležité je rozklíčovat jaká média to jsou, zda nezávislá, nebo někomu poplatná. I v tomto směru se karta obrací. Víme kdo je kdo, víme kdo lže a kdo krade. A to je základ.

4.6.2016 v 14:57 | Karma: 37,44 | Přečteno: 2124x | Diskuse| Média

Milena Poláková

Zbavit se zastaralých klišé je nutné. Základní příjem zmar starého myšlení jen urychlí!

Tento můj text píši, protože kolem sebe vidím spoustu starých, již neobhajitelných zlozvyků a nesmyslných konvencí, které brzdí skutečný pokrok. Článek pana Vorovky mi byl pouhou inspirací, pro kterou jsem se rozhodla článek psát.

7.4.2016 v 16:36 | Karma: 16,57 | Přečteno: 753x | Diskuse| Politika
  • Nejčtenější

Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka

2. května 2024  17:21

Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie

3. května 2024  10:10,  aktualizováno  13:43

Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...

Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné

2. května 2024  16:40,  aktualizováno  3.5 12:38

Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...

Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let

1. května 2024  12:58

Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...

Izrael má nový plán pro Gazu. Po válce by na ni mohly dohlížet i arabské státy

3. května 2024  16:30

Čelní představitelé izraelské vlády uvažují o rozsáhlém plánu poválečného uspořádání Pásma Gazy, v...

Německo sabotuje projekt bruselského Starlinku. Zvýhodňuje Francouze, tvrdí

3. května 2024  16:19

Evropská unie chtěla do roku 2027 na nízkou oběžnou dráhu Země vyslat soustavu satelitů v rámci...

Vlak po nárazu do stromu vrátil na koleje jeřáb, zvedal 21tunový kolos

2. května 2024  18:56,  aktualizováno  3.5 15:56

Uzavírka trati u Plesné na Chebsku, kde ve čtvrtek vykolejil osobní vlak, skočila v pátek kolem...

Škody po požáru v Mionší jsou jen minimální, prales podle hasičů někdo zapálil

3. května 2024  11:46,  aktualizováno  15:54

Hasičští experti se vrátili do terénu, aby vyšetřovali příčinu požáru v pralese Mionší v Dolní...

10 nejčastějších podvodů na internetu: Dokážete ochránit sebe i svou rodinu?
10 nejčastějších podvodů na internetu: Dokážete ochránit sebe i svou rodinu?

V digitální éře, kde technologie proniká do všech aspektů našich životů, se také zvyšuje riziko podvodů. Od falešných e-mailů a inzerátů až po...

  • Počet článků 110
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1814x
Jsem žena, které není lhostejno to, jak jsme v ČR hluboko klesli. Jsem přesvědčena o tom, že povinností nás všech je ODSTRANIT neúprosný, nelidský systém, který produkuje války a hladomor, který umožňuje politikům podvádět, na úkor vlastních spoluobčanů… Pokud tak neučiníme, nemáme pak ani právo si na tento již přežitý a nefunkční systém stěžovat! moje již neudržované začátečnické stránky :-) milepola.webgarden.cz/

Seznam rubrik

Oblíbené knihy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Co právě poslouchám

Oblíbené blogy