Řeči o přesouvání lidí jsou argumentačním klamem

Náměstkyně pražského primátora tvrdí, že nemůže z mimopražských ústavů přesouvat klienty do Prahy kvůli nedostatku kapacit. Celá úvaha je chybná. Je třeba budovat kapacity v Praze, neobnovit vyvážení lidí do Sudet a jednat s MPSV.

Náměstkyně primátora hlavního města pro oblast sociálních věcí, bydlení a zdravotnictví Alexandra Udženija z ODS opakovaně zdůrazňuje, že chce „pokračovat v přesunech klientů mimopražských sociálních zařízení do metropole, pokud o to budou mít zájem“. Jedním dechem ale dodává, že je „nejprve nutné zajistit pro ně dostatek kapacit“. Každému je jasné, že nemůže nikomu nabízet návrat do Prahy, když tady nemáme postel, kam bychom jej uložili.

Na první pohled vstřícná řeč, která ale ve skutečnosti brzdí úsilí napravit nedostatky v systému péče o Pražany. Navíc má tahle logika jednu zásadní chybu: východiska neplatí, proto závěry nedávají smysl. Problém je úplně jinde – nejde o přesouvání mimopražských klientů, ale o přesouvání kapacity mimopražských služeb. Může se to jevit jako nuance, ale na praktické úrovni je rozdíl zásadní. To oč jde, je mít v Praze zhruba tisíc lůžek dnes lokalizovaných v pohraničí a dalších koutech České republiky, a to bez ohledu na to, jestli se do Prahy vrátí i lidé, kteří mimopražské služby využívají.

Lidé, které Praha v minulosti vystěhovala, musí mít možnost v regionech zůstat. Podle dosavadních zkušeností se z tisícovky lidí v mimopražských službách chce vrátit asi je 10-30 %. Ostatní si už zvykli jinde a po desítkách let odloučení často přišli o všechny sociálních vazby v Praze. Počet těch, co se chtějí vrátit, bude s časem jedině klesat.

Přesun kapacit, tedy nikoli lidí, jak bylo řečeno výše, má dvě fáze. První fází je budování zcela nových sociálních služeb v Praze, kde v minulých třech letech každoročně vznikla sociální péče pro zhruba padesát lidí se zdravotním znevýhodněním. Vznikaly služby jiného charakteru než ty v Sudetech, v Terezíně apod., kde převažuje ústavní péče. Jsou to malé pobytové služby vybudované v běžných bytech nebo vilkách a také terénní služby, které jdou za člověkem do jeho vlastního bytu.

Na postupné otevírání nových služeb v Praze navazuje druhá fáze spočívající v pozvolném, velmi nenásilném snižování mimopražských kapacit – prostým neobsazováním uvolněných lůžek. Lůžka se mohou uvolnit odchodem např. do Prahy v případě lidí, kteří mají zájem o návrat do rodného města, nebo také úmrtím.

Pro přesun kapacit je klíčové budovat komunitní sociální služby v Praze. Paní náměstkyně může pokračovat v již započatých projektech a průběžně připravovat další s cílem udržet nárůst kolem padesáti nových míst ročně. Může také rozvoj zrychlit například pomocí investičních dotací z Národního plánu obnovy, ze kterých by Praha mohla čerpat na nákup již postavených bytů a domků.

Přesun kapacit do Prahy je důležitý nejen z etického hlediska. Peníze, které se utrácí za mimopražská lůžka, zoufale chybí v Praze. V součtu jde o miliardu ročně. A existuje také zákonný důvod. Praha má povinnost zajistit sociální služby na svém území, ne na území sousedních krajů či dokonce v pohraničí. Je žádoucí kapacity přesunout co nejdříve, což komplikuje velký objem mimopražské péče. Při ročním navýšení o padesát nových míst v hlavním městě potrvá celých dvacet let, než se Praha s úkolem vypořádá. Pro urychlení je důležité obnovit jednání s Ministerstvem práce a sociálních věcí, jehož vedení si problém uvědomuje a má vůli Praze pomoci zajistit její zákonnou povinnost.

Opravdu není potřeba, aby se paní náměstkyně trápila s přesouváním klientů z mimopražských zařízení do Prahy. Pro začátek stačí, když udrží tempo otevírání nových služeb na území Prahy, neobnoví vyvážení dalších lidí do Sudet anebo do Terezína a naopak obnoví jednání s ministerstvem.

Odkaz: https://www.zdravotnickydenik.cz/2023/03/praha-bude-pokracovat-v-budovani-socialnich-sluzeb-rekla-udzenija/