Srpnový

Ani jsme se nenadáli, rok se s rokem sešel a my tu máme opět výročí, už 41. Ještě mi není třicet a jsem jedním z těch co žijí ve 21. století a události století předchozího znají převážně jen z historických dokumentů a týdeníků.

Někdy si však připadám, jako bych se narodil o dvacet let dříve a vše co se dělo bych prožíval zrovna tady a teď. Tak na mě působí mediální masáž a uměle živená kampaň zakrývající nedostatky současné doby. A že těch je. Třeba takové zrušení finanční policie způsobilo naší zemi víc škod než nějaká invaze. V případě současné armády jsme snad jediný stát na světě, který si ji nechal rozkrást. Také se víc zajímám o nejasnosti kolem událostí 11. září 2001. Děsí mě pošlapávání práv obyčejných lidí ve světě, na kterém se, bohužel, vojensky podílíme také. Žiji nyní. Co bylo dřív mě zajímá, ale z minulosti se nenajím. Zvláště poté co byla práce dvou poválečných generací prožrána a když už bohatneme, tak je to na dluh a jednou ten mejdan bude muset někdo zaplatit. Budu to já, nebo až mí vnuci? Často si myslím, co jsme komu udělali že u moci jsou takoví představitelé, vedle nichž vypadá třeba Novotný jako břídil a šejnova aféra jako směšná historka.
Možná by nám nyní nějaká invaze prospěla. Ne tak vojenská, jako spíš invaze rozumu a soudného uvažování. Současní představitelé nejsilnějších stran jsou odrazem lidí, které hájí. U těch malých spíš odrazem médií a těch co médiím vládnou. Jestli jim prospěje ronění krokodýlích slz jejich představitelů, nechme je. Ale až budou chtít, aby jejich žranici zaplatili zvýšenou DPH ti, na něž zbyly jen kosti, proveďme invazi volební, můžeme vyjít i do ulic: hlavně je pošleme tam kam patří a vystavme jim účet.


Zdeněk Milata