Proč takový zájem o Milana Kunderu?

Jeden ponechaný kufr, mladí lidé, takřka 60 let a jeden skandál. To jsou spojitosti Kunderova případu.

Média přetřásají, jak mohl světoznámý spisovatel udat a ten má nyní na krku soudobou inkvizici. Všichni se na to koukají z hlediska 60 let poté. Přou se, zda byl či nebyl udavačem. Už nikdo neřeší, že to, co udělal, je vlastně normální. To máme v tramvaji přemýšlet o zapomenutých taškách, zda hlásit-nehlásit, co bude za 60 let? Už jednou jsem se s tím setkal. Co kdyby v tom kufříku bylo kasařské náčiní, co když tam je několik kilo perníku, bomba? O druhé věci Kundera určitě nepřemýšlel, perník nebyl záležitostí, která by někoho v té době trápila. Lidé řešili jiné věci - obnovu země po válce, odstraňování dědictví první republiky, která sice byla literárně na úrovni, ale kde polovina lidí ve městech žila v minibytech se záchodem na pavlači. Lidé chtěli žít jinak. Komu se to nelíbilo, odešel. Ale pak se někteří z nich vraceli, často ozbrojeni, někteří z nich i zabíjeli. Taková tehdejší al-Kajdá. Stát zajišťující bezpečnost občanů na to reagoval zpevněním hranic, ano i ten ostnatý drát vedl kolem hranic. A do roku 1960 měl i smysl. A smysl měl i čin Milana Kundery. Milane, pokud ano, nemáš se za co stydět!

 Toto je můj pohled, avšak co jsem našel v tisku a na netu je dost zajímavé, když si vzpomenu jak ČR měla úspěch - šéfa Valného shromáždění OSN Jana Kavana, o kterém se také hned vyrojila celá řada spekulací (nechci tu obhajovat jeho jízdy pod vlivem (Alpy na krku) pražskými ulicemi, ale agentské spekulace), rozhodl jsem se to přetisknout, určité spojitosti tu jsou. Závist a to, že Čecha dokáže podtrhnout zase jen Čech, je obecně známo...:

Qui bono
Pravděpodobně koncem srpna do českých literárních kruhů pronikla informace, že letošním laureátem Nobelovy ceny za literaturu se stane patrně někdo z francouzských autorů. Vzhledem k dlouhodobému pobytu českého spisovatele Milana Kundery ve Francii by mezi eventuální kandidáty mohl patřit i on. V zaprděné české kotlině, naplněné až po okraj výbušným metanem nazelenalé barvy, který je podle posledních ekologických výzkumů produkován příliš vysokými stavy dobytka, se tato informace mohla stát detonátorem nenávistné kampaně proti úspěšnějšímu a nadanějšímu kolegovi. Bylo potřeba jen najít záminku a vhodné médium k jejímu rozšíření.
Jako záminka pak posloužila informace, kterou patrně někdo dlouho tajil a čekal na nejvhodnější okamžik pro její použití, že skoro před 60 lety student Kundera splnil ohlašovací povinnost, jež mu vyplývala z tehdy platného trestního zákona, a údajně oznámil výskyt člověka, který se na území republiky objevil za podezřelých okolností se špionážními úkoly.
Denunciace spisovatele začala 13. října, kdy vyšel týdeník Respekt. Vzhledem k tomu, že okruh předplatitelů týdeníku je velice úzký a tato informace by mohla v zárodku zaniknout, čtenáři Hospodářských novin dostali tento den Respekt jako přílohu - zcela zdarma. Je vidět, že nový majitel obou periodik se má čile k světu a udivuje neotřelými marketingovými nápady.
Za pokrok je možné - v této dobře načasované kauze - označit skutečnost, že tentokrát nikdo freneticky nepřivolává na psa - psí smrt.
Bylo by dobré panu Hradílkovi, autorovi zmíněného článku a pracovníkovi Ústavu pro studium totalitních režimů připomenout, že i on v případě, že se setká s osobou, která je podezřelá z páchání trestných činů uvedených v I. hlavě trestního zákona, má v současné době ze zákona povinnost tuto oznámit orgánům činným v trestním řízení bez ohledu na to, jestli takovou činnost páchá ve prospěch Ruské federace nebo USA!

Autor: bzzz