Mnoho psů zajícova smrt .....

Tak dnes se toto pořekadlo málem vyplnilo, ale maličko bych ho upravil na slogan "dva psi Zajícova rychlost". Už od rána jsem přemýšlel jak strávit slunečnou neděli. Je inverze, nížina zatím -1 st.C na ledovci cca +3 st.C. Prostě ideální počasí na kolo a výlet do kopců.

Ve stínu je však pěkná zima, tipuji tak kolem - 3 st.C, ale na slunci se teplota pomalu měni z mínusu na plusové ukazatele. Vyrážím na jeden menší kopec pozevlovat a nasbírat zas pár kilometrů na kole. Na ledovci už by stejně všechna lehátka byla obsazena a tak kolo je logická varianta.

Ale už od prvních metrů v kopci zjišťuji, že dnes to bude krize. Nohy nešlapou, začínají mne bolet záda, následně pak prdel, koleno, píchá mne v uchu ......... prostě extra lempl. A tak se sunu velmi pomalu, vzadu přehozeno na jakési velké kolečko, rychlost na hranici spadnutí z kola :-). Cestou přemýšlím o tom, že jsem možná měl na ten ledovec jet a třeba bych tam nějaké lehátko uzmul, až by si šla opalující barbína koupit pití. Na to existuje moje finta ........ barbína si jde koupit pití, přicházíte, sbalíte lehátko a odnesete si ho do jiné řady, rozložíte a zalehnete. Barbína tam pak zmateně pobíhá a netuší kde vlastně seděla :-). Potom si lehátko schováte, už mám pár míst kam ho dát. Druhý den přijedete, lehátka obsazena, zajdete za roh a přinesete si své, rozložíte a zalehnete :-).

Ale zpět k mému šlapání ..... do konce kopce chybí asi 1,5 km a potom už rovinka, hezké rozhledy a cesta do nížiny, která končí v další vesnici. Potkávám sympatickou dorostenku asi ve věku 35 let s dvěma psy. Jeden velikosti malého slona, druhý asi jako menší kravička. Holka má co dělat aby je udržela za obojek, psům se nějak nelíbím, stěkají a cení na mne zuby.

Křečovitě se na dorostenku usměji a šlapu dál. Po chvíli slyším asi něco jako křik a štěkot. Hodím sondu za sebe a je mi jasné, že musím změnit své tempo. Zvířata se rozhodla, že asi já budu jejich oběť. Neběží nijak rychle, ale přibližují se ............ Dávam hned vzadu menší kolečko a zvyšuji rapidně frekvenci šlapání. Podle síly štěkotu se psi přibližují, už jedu šrot, tepák mi pípá, že už jsem asi mrtvý. Ale já nehodlám dát své tělo této zvěři a tak šrotím co to dá. Avšak psiska usoudila, že jsem asi přiliš hubený a nechala mě býti. A tak jsem poslední část kopce vyjel ani nevím jak. Najednou mne nic nebolelo a měl bych oněm čtyřnohým přítelům člověka poděkovat, neb takto rychle jsem ještě do kopce nejel :-).

Zbytek už byla jen klasická zevlovačka po kopci a klidná cesta dolů po sjezdovce, kde jsem v závěru hodil tlamu na technickém sněhu, který už si tam vesnice stříká pro svojí sjezdovku. Potom jsem ještě chvilku jezdil ve sněhu v Kaprunu pod sjezdovkou Maiskogel, ale začalo mi omrzat ucho a tudíž jsem se přesunul dom.

Pár fotek je níže, tentokrát i s popisem.

Hezkou neděli

Jedna z mnoha cest do Kaprunu, v pozadí je Maiskogel.

Výhled z cca 1.300 mnm do údolí.

V části tohoto kopce mne honili psi.

V pozadí Zirmkogel 2.215 mnm a Gernkogel 2.175 mnm.

Zevloun  již v bezpečí :-)

Cesta kudy se dostanu do údolí.

Sjezdovka z Maiskogel končící v Kaprunu.

Vlevo Haineckkogel 1.857 mnm, okolo něj vede cesta na Hundstein 2.117 mnm.