Krize středního věku opět zaútočila .

Dnes ráno jsem se probudil a bylo jasné, že je tady. Už jsem se s tím pocitem setkal a věk stejně nezastavíš. Nu což i s tím se dá určitě žít.

Za pár dní tomu bude měsíc co jsem se přehoupl přes číslo 42 mého působení na této zeměkouli. Že se něco blíží jsem tušil už nějakou dobu, takový divný pocit, nic přijemného. A dnes když jsem se vzbudil, tak jsem věděl, že tady je. Při pohledu do zrcadla jsem nic podstatného sice nezjistil, ale ta bolest uvnitř mého těla dávala jasně najevo, že už to přišlo. Vyrážím proto na běžky jako každý den v domnění, že to přejde ....... nepřešlo to. Pro jistotu se jdu ještě proběhnout a zase žádná změna, bolest tam pořád je.

Takže to přikládám KSV /krize středního věku/, ačkoli jsem si myslel, že poslední dobou jsem v dobré fyzické a duševní kondici. Kouknu na net jaké jsou další příznaky a k mému údivu zjištuji, že bolest v krku, která mne začala zlobit není KSV, ale pouze nějaké nastydnutí. Možná je to tím, že běhám v krátkých kalhotech.

Sluníčko svítí, na kopcích je sněhu dostatek ............ a tak dávám  něco málo obrázků z právě uplynulého krásného víkendu. Ten kopeček v pozadí je Kitzsteinhorn.