Když se chce, všechno jde a na věku nezáleží.

Tak by se dala popsat moje příhoda z dubna tohoto roku. Proč o tom píši až teď ? Protože včera mi přišel email od hlavní osoby tohoto příběhu, ať to dám do blogu, třeba to povzbudí i Vás do dalších životních kroků. Hlavní role Václav, věk 58, lehce nadváha, nesportovec. Vedlejší role Zuzana , věk 33, žena Václava, sportovkyně, sympatická a příjemná žena. Cíl mise: naučit Václava na snowboardu ............ a příběh začíná.

Někdy  začátkem dubna jsem dostal email, zda-li bych nenaučil  zmíněného Václava na snowboardu, protože jeho žena jezdí a on nechce zůstatpozadu. A protože ježdění na prkýnku není o věku, hned jsem na tuto výzvu kývl. Slovo dalo slovo na naše první setkání na Schmitten seuskutečnilo v 1/2 dubna. Maličko jsem byl překvapen ......... rifle a modelní bundička, žádné rukavice, bez čepice, ........... ale což čas ukáže. A opravdu ukázal .......... ačkoli jeho žena se ho snažila povzbuzovat, výsledek byl vždy opačný. Raději jsem jí poslal jezdit samotnou, abych s Václavem mohl být sám a zkoušet to znovu a znovu. Po prvních dvou hodinách to vypadalo, že to snad oba vzdáme. Václav bych celý mokrý, znechucený, ale přesto v něm pořád byla ta špetka chtíče dokázat naučit se jezdit. I moje instruktorské ego se nechtělo vzdát bez boje ho něco naučit. Protože bydlím kousek, dojel jsem mu pro své kalhoty, bundu, rukavice, kulicha. Bylo mu to trošku větší, ale zase na první pohled vypadal jako ten správný snowborďák s příklopcem někde u kolenou :o) . Ale o tom to není. Byl to jeho vnitřní boj a touha něco dokázat po čem toužil. Opět základní cviky, které nezvládal, na závěr dne se ani sám nezvedl ze země. Což působí problémy i podstatně mladším. A po prvním dnu jsem ani já nedoufal, ale o to mne mile překvapilo, že už se domlouval na druhý den ráno. Přesně v 9.00 začínáme, opět to nejde,zkouším jinou metodiku, ........ zase ty samé chyby. Ale časem se to maličko začíná zlepšovat, váha na prkně je tak jak má být, žádná křeč,.......... a hle ........ krůček po krůčku. A ono to opravdu jde ! Pomalu, neb žádný učený z nebe nespadl, ale jde to . Možná mám větší radost než on. Prostě jsme to druhý den zvládli. Za dva dny se naučil jezdit, tak, že bez větších chyb sjížděl "modré" sjezdovky. Ačkoli jsem odučil už hezkou řádku lidí, tak z Václava jsem měl velkou radost,protože on překonal sám sebe a dokázal něco co sám chtěl. Někdo si řekne, že snowboard v 58 letech je nesmysl ! Možná jak pro koho .......Václava to posunulo někam jinam, teď už si jízdy užívá a já jsem moc rád, že jsem mohl být u toho a že mi bylo dáno svolení o tom napsat. A proč pro někoho nezáživnou epizodu tady popisuji ..... ? Chtěl jsem tím jen poukázat na to, že život není o věku, ale o vnitřním duchu, plnění našich snů a tužeb. Které se někdy podaří, někdy ne. Ale kdo nic nezkusí, nic nezažije. A já těm zážitků říkám duševní orgasmus :o) .