Dnešní malé vítězství, aneb kouzlo duševního orgasmu.

Až kýčovitě slunečno, lehká inverze, obloha bez mraků, avšak mraky lidí na kopcích. Tak zde vypadá období od vánoc až po Nový rok. 

PF 2009

A protože mám pár dnů volno je třeba pro své tělo něco udělat aby nezlenivělo. Běhání patří mezi mé oblíbené aktivity a tak jsem si dnes dal krásný okruh z části podél jezera . Jelikož je teplota dole jenom - 4 st. tak se oblékám  na lehko, krátké 3/4 běžkařské kalhoty, spodní triko a mikina s kulichem.  Nejsem žádná hrouda a tak vyrážím v poměrně ostrém tempu, které hodlám držet celou dobu. Cestou potkávám sousedku a jako obvykle se na mne usmívá. A už je to tady, asi po dvou kilometrech první krize, špatně se mi dýchá .......... přece to nevzdám hned na začátku, protáhnu krok, delší nádech ...... a kupodivu se srovnávám do normálu. Na cestičce potkávám mladou ženu s psíkem, který má svojí červenou kombinézu s bílou bambulkou. Nazorná ukázka ultra kýče, ale asi je to funkční. Psík se ale rozhodl, že mne doprovodí a tak běží vedle mě. Panička křičí, mává, píska a pes si vybral nového kámoše a tím jsem já. nezbývá než otočit a běžet zpátky, neb panička nám již zmizela z dohledu. A tak si přidávál asi 1,5 kilometru tímto návratem navíc. Panička je očivně nervozní a okamžitě chytá psa na voditko, ale ....... na mě se hezky usmála :). Že by potřebovala .......... někoho kdo by běhal s jejím psem ? :o) . Mastím si to dál přes kemp a zase podél jezera a už je tu krize číslo dvě. Začínám mít toho opravdu plné zuby, težké nohy, zase špatné dýchání ......... ale nesmím zastavit dám to až do konce, vždyť už mě čekájí pouze 3 kilometry. V obličeji se mi zračí, že již toho mám více než dost a možná během chvilky omdlím, ale život je boj a je třeba zabojovat......... musím to dát. Potkávám další hezkou dívku se psem, to ale není pes, vypadá to jak malé slůně. I zde se na mě dívka usmívá a ja se pokusím vyloudit úsměv, aby to vypadalo, že jsem sportovec a těch 8 kilometrů je pro mne taková malá snídaně. Očividně se mi to ale nedaří ....... já snad zastavím a vydýchám se .......... ne, nejsem žádná hrouda ....... musím to dát. Už se blížím k bytu, posledních dvěstě metrů je peklo, ale nevzdám to ....... Přibíhám k baráku, jeden ze sousedů zrovna oškrabává auto, zdravím ho a padám do sněhu. Nevím jestli budu zvracet, nebo umřu. Soused mi tleská a chrlí na mne asi slova chvály o abdivu :) . Plazím se domu, odemykám a jdu zvracet. Dokázal jsem to, takové malé vítězství a tomu pocitu já říkám duševní orgasmus. Pocity, které se nedají nikde koupit.