94| Příběh sestřičky Petry Z. - díl 10.
… pokračování…
„Tak jak se vede chlapci? Povedlo se nám překvápko? Já myslím, že 100 procentně!“
„400 procentně!“ houkne Jarda.
„Mohl by mi někdo už konečně vysvětlit, jak jste se vy dvě daly dohromady? Mini!“
„To spískala Zuza, tak ať si to řekne!“
„Řeknu, ale za pivo! Vůbec netuším, proč jsem ještě žádné nedostala?“ běduje Zuzka. Rázem má před sebou hned tři láhve: "Tak nenapínej a spusť!"
„Je to jednoduché, s Pavlou se známe s psychokurzu. O přestávce, jak už to bývá, na záchodech u cigárka semelem kdeco. A když nám onehdá Pavla vyprávěla, jak na chmelu založily s klukama ze strojárny kapelu… pojala jsem podezření, poptala se na detaily a hned mi bylo jasný, že se jedná o vás! A protože od Járy vím, kde se tento týden zašíváte … jenom tomu prosím vás, neříkejte učení … tak jsme se domluvily na přepadovce! Pavla oslovila Peťku, mimochodem, jak jí to Michale vlastně říkáš? Mini? Jako že je taková droboučká? To je dobrá přezdívka, můžu ti tak říkat taky … Mini?“ směje se Zuza a pokračuje s dotazem na svého Jardu...
„Promiň Jaroušku, ale tvoji 'Punčošku' jsem z důvodů zcela zřejmých z dnešní akce musela vyřadit, doufám, že nevadí? Nebo snad jo? Ale zvaž dobře svou odpověď... (smích). A abychom tady nebyly v menšině, tak jsem ukecala kámošku z gymplu, Martinu – budoucí skvělou novinářku, která o nás napíše bestseller! Mimochodem – a to jsem ještě před hodinou netušila – s její ségrou jsi Michale, chodil do školy. A nejen do školy, prý?!“
„Já? O tom nic nevím. Vždyť já ani netuším, kdo je tvá ségra, Marti?“ a fakt nedělám hloupého.
„Že nevíš kdo? No, přece všemi kluky obdivovaná a obletovaná Dana z áčka, chceš to snad popřít?“
„Dana? Myslíš Danku, krásnou Dianku?! No tak tu znám, to nepopírám. Spolu jsme opravdu chodili a nejen do školy … i když já chodil do béčka…“
„No vida, už to z něho leze. Sice jako z chlupaté deky, ale leze…“ směje se Zuzana, „tak kam jste spolu všude chodili, pochlub se, ty rozbíječi dívčích srdcí!“
„Dobrá, přiznávám se: chodili jsme spolu také do Pionýra, o prázdninách na puťáky, společně se družili s ruskými pionýry … a co já vím, kam ještě?“
„Jenomže Míšánku, pionýrské družení není zrovna to, co nás zase tak moc zajímá, neměl bys v kapsáři něco pikantnějšího?“
„Hele Zuzi, kdo je zvědavej, bude brzo starej! Já mám strašně zvědavou babičku a té táhne už na 90! Tak si dej bacha, ať ji netrumfneš. Jinak nápad přijet sem byl fakt skvělej, ale je třeba doplnit zásoby – takže beru dvoukolák, vybírám po kilečku a jedu pro proviant. Hlásí se snad nějaký dobrovolník? Mini?“
„Jasně, jdu s tebou, zlato!“
„My půjdeme taky s váma!“ ochotně se hlásí i Pavla se Zbyňkem.
A tak jako předloni na tankodromu, jedeme zase s dvoukolákem – jen bágly posléze vystřídají basy s pivem, víno, vodka, kofola a chleba a vuřty …“
„Hele, a co je s Dračicí? Už se vrátila?“ ptá se Zbyněk, jen jsme zajeli za roh domu, „nechtěl jsem se ptát před Petrem,“ naráží Zbyňda na překvapivý loňský útěk Dračice z domova, školy i od Petra.
„Už jo, ale ne sama. Má holčičku!“
„No, nekecej! To bude Peťan čumět,“ hlasitě se diví Zbyňda. Divím se i já, ale potichu a nic nekomentuju – tohle není zrovna moje oblíbené téma, zvlášť s Mini po boku. Zato Pavla se v tématu našla.
„Mini, a to víš, že už je zase v tom? A představ si … čeká dvojčata!“
„Nekecej! Mně nic neříkala.“
„Taky to není na chlubení, ale jistý to zaručeně je! Teta je sestrou na gyndě v Berouně.“
„A tátu mají?“ ptá se Mini víc automaticky, než ze zájmu.
„Jo, bere si ji Pavel z Brodna, ten zootechnik!
Nakupování se nám kvůli nekonečné výměně informací výrazně protáhlo. Po návratu na chalupu slyšíme dobrou zprávu – Petrovi rodiče souhlasí s prodloužením našeho studia na chalupě až do soboty!
„A nemáme jen šrotit – máme si i odpočinout,“ směje se Petr. Ne, nehodlám mu kazit dobrou náladu nedobrými zprávami o Dračici.
Co však ty 3 dny pod jednou střechou znamenají pro mne a co pro Mini? Jsem docela zvědavej, jestli hodlá setrvat na své podzimní definici kamarádství… Naštěstí netrvala! Na čtyři dny … a 3 noci jsme se vrátili v čase o necelé 2 roky zpět, na 4 dny a tři noci jsme v sobě vyvolali iluzi, že se vlastně nic nedobrého nikdy nestalo. Oba jsme se vrátili do těch dní, kdy nám bylo spolu krásně, kdy jsme byli do sebe nádherně zaláskováni, kdy jsme jeden pro druhého dýchali – kdy jsme byli šťastni. 4 dny uběhly … oba víme, že si už nikdy nebudeme tak blízko … a tak blízcí! Možná se už ani nikdy neuvidíme … ale vzpomínky, ty krásné vzpomínky nám určitě zůstanou!
****
„Sbohem Míšo! Buď šťastný a hodně štěstí u maturit! A … a zavolej! A drž mi také palce…“
„Na brzkou viděnou Mini, má malá sestřičko! Určitě ti zavolám, určitě se ozvu, zavolám a přijedu – ostatně po maturitě už do Tetova přece mohu!“
Jenže Petra se po mých slovech jen smutně usmála a zadržujíc slzy vyběhla z vrátek. Důvod jejího spěchu mi byl vzápětí Zuzkou osvětlen: Mini bohužel věděla, co jsem nevěděl já … že ví o Aničce. Že ví, že už jsem pro ni nedosažitelný.
... a to je konečně konec!
Milan Vít
37 / Dopis 16 leté dceři
Proč jí vzkaz z konce blogu nepředám osobně, tedy ústně, v úterý na slavnostním obědě. Důvody jsou dva: za prvé mi to přijde o fous slavnostnější a třeba někomu pomůžu vyjádřit i jeho pocity.
Milan Vít
35 / 100 let
Důležité termíny dnešního příběhu: bankomat, výročí, strategie, etika, etiketa, drtivá porážka ... u zubaře.
Milan Vít
34 / Už jsem i já prozřel...
... už i já pochopil, že to sprosté slovo, ta proradná "inflace", dorazila i do mé garsonky a usadila se mi v peněžence. Následující text vznikl jako mailík poslaný kamarádce k pobavení u ranní kávy. Uvidíme, třeba pobaví i vás.
Milan Vít
33 / Jak se nás moc nesešlo
Rád splknu u piva se „starými kámoši“ ... jsem ochotnej věnovat přípravě srazu čas, pár peněz, najít termín a místo, byť nikdy nevyhovím všem. Ale není to žádnej vědeckej úkol hodnej dizertační práce, na malej bločeg to snad dá.
Milan Vít
32 / Dvojím pohledem
1 příběh očima 2 postav. Málokdy se shodnou, takže ve výsledku tu jsou příběhy dva. Mým maximem byl pohled 6 ex-spolužáků na třídní sraz. Dnešní téma je obyčejné: začíná víkend nezletilé dcery trávený u otce.
Další články autora |
Trump se vrátí do Bílého domu. Urval klíčové státy, prohlásil se vítězem
Sledujeme online Donald Trump zvítězil v amerických prezidentských volbách. Získal klíčovou Pensylvánii, jeho...
Nenávidím vás všechny! Hollywood je v šoku z Trumpova vítězství
Šok, zlost, zklamání a smutek. Tak se dá shrnout reakce Hollywoodu a amerických tvůrců na vítězství...
Čeká nás zlatá éra Ameriky, uzavřeme hranice, slíbil Trump ve vítězné řeči
Výsledek amerických prezidentských voleb je dosud největším politickým vítězstvím. Za jásotu svých...
Mám rakovinu, oznámil ministr Válek. Objevil ji screening, čeká jej operace
Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek oznámil, že má rakovinu. Prohlásil to na tiskové konferenci k...
Feriho převezli do vězeňské nemocnice. Hrozila nákaza HIV, uvádí média
Bývalý poslanec Dominik Feri, který si odpykává trest za znásilnění dvou dívek a další pokus o...
Obchody zůstanou 17. listopadu otevřené, prodejci čekají zájem o vánoční dárky
Na Den boje za svobodu a demokracii, který v letošním roce připadne na neděli, potravinové řetězce...
Mladá generace není zhýčkaná, ale žije ve složitějším světě, prohlásil Pavel
Prezident Petr Pavel se při úterní debatě se studenty ve Znojmě zastal současné mladé generace....
Kde úřadují senátoři. Hrabovi přispěla komora 1,2 milionu na kancelář u rodičů
Premium Nově zvolení senátoři si začínají zřizovat kanceláře ve svých obvodech. Čerpat na to mohou náhrady...
Islandský velrybář čeká na povolení k lovu. Zadržte, prosí prezidentku ochránci
Koalice organizací na ochranu přírody a zvířat naléhá na islandskou prezidentku, aby zastavila...
- Počet článků 219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 390x
A kdo jsem já? Zcela jistě:
Muž spíš starý - nežli mlád, spíše chorý - nežli zdráv! Spíš jsem těžší - nežli lehčí, spíše píši - nežli řečním! Spíš jsem zvíře - nežli kráska, všechno sním a ještě mlaskám! Chci být vtipný a ne smutný - předsevzetí: nebýt trapný! Dnes jsem tu a ... zítra? Kdo ví?