84| Poplašené ráno

Předvánoční čas … poslední adventní víkend. V mnohých rodinách vypukl a stále probíhá boj s časem. Pro dobrý pocit „sucha, čistoty a bezpečí“ na Štědrý den je třeba ještě mnohé udělat...

Ano – cukroví je už víceméně napečené a částečně i snědené. Otázkou je, zda do 24. vydrží alespoň tolik, aby bylo, co dát na misku! I většina oken je nejen umytých a už bohužel opět zaflusaných tím prapodivným počasím, kdy jeden den mrzne, druhý den slunce pálí jako o život a rtuť na teploměru šplhá k desítce jen proto, aby následující den nasněžilo a do večera díky vytrvalému dešti vše roztálo! To se opakuje po celý prosinec.

„No, ale podruhé už okna nemyju, nejsem blázen! Vždyť musím stihnout ještě celou řadu dalších věcí: umýt sekretáře, zlikvidovat 3 metrovou horu prádla, nakoupit, ozdobit perníky, poslat „péefka“, vyzdobit byt a vydrhnout kuchyňskou linku a koupelnu! Převléknout peřiny, utřít prach, naleštit nábytek a … samozřejmě chodit do práce! Aspoň ty pohledy, kdybys táto, napsal! A pořádně vyluxoval a vyčistil sedačku a přinesl ze sklepa stromek, nastrojil ho a … dokoupil nějaká ta blikátka do oken – jsme už asi jediní v baráku, komu v okně nic nesvítí! Posloucháš mě vůbec?

„Hmm.“

„Jak hmm, co hmm? To je všechno, co mi k tomu řekneš? A nemohl bys na chvíli přestat čučet na ten pitomej hokej? Stejně to ty naše mátohy zase projedou.“

„Hmm je souhlas. Souhlasím s každým tvým slovem, zlato!“

„A to je všechno? Tak nastrojíš ten stromek, vyluxuješ, vyčist…“

„Ne, ne a ne! Nehodlám nic čistit, kupovat, instalovat – jako každý rok ozdobím stromek a pak kolem něj vyluxuju jehličí. A šmytec! Někde jsem četl, že není „in“ se před svátky ztrhat! Ostatně, pokud mě paměť neklame, tak Ježíš nocoval na štědrý den kde? V chlívě! Bylas tam někdy? Řeknu ti … není oč stát. Proti tomu to tu máš krásně načančaný! Tak už nelamentuj a pojď si ke mně sednout a fandit Gábině – pokud se jí povede poslední stojka (střelba ve stoje), má šanci vyhrát! Poprvé doma! A mimochodem, kluci náhodou vyhráli – a porazili vítězné Švédy!“

„To snad není možný, ty jsi fakticky nemožnej! By sis mohl podat ruku s těmi našimi pitomci z ochranky!“

„Co ti udělali, odmítají se přezouvat nebo nevyzdobili svátečně nástěnku? … Gábi, kíííd! To dáš!“

„Cóóó? Jaká Gábi?“

„První – dobrá! Druhá … dobrá! Třetí … je tam! Čtvrtá taky! I pátá, super! A teď to rozbal, jeď, jeď, co to dá! Mámo, neruš – Gabka dala všechny terče!“

… po 10 minutách…

„Jo! Dala to! Mamko, Gábina vyhrála! Tak povídej! Co ti udělali ti tvoji chrániči – pomahači?“

„Jsem ráda, že máš ujasněný pořadí, že jsem 2. za tou střelenou Gabkou…“

„Ale no tak, nežárli a povídej…“

„No, co by? Zase průser … šéf si vzal dovolenou na vánoční nákupy – to je chlap co? To by tě nikdy nenapadlo.“

„Máš pravdu, ale o mně ten příběh snad není, že?“

„No, co by. Ještě nebylo ani 7 a spustily se sirény a výzvy k evakuaci – prostě požární poplach!“

„Hmm, tak hned po ránu veselo! Co hořelo, stromek?“

„To je právě to … nic nehořelo, přesto to ti „umělci“ dotáhli až k poplachu. Ještě, že zastavili hasiče!“

„Takže dobrý, ne? Nic neshořelo, lidi se procvičili v útěku z práce dřív, než do ní přišli a…?“

„Nic není dobrý! Je to mimořádka, šla jsem na kobereček k říďovi, chtěl vědět, co, proč a jak?“

„To je snad Marti, normální, vod toho je ředitel. Co vůbec ten poplach vyvolalo?“

„No právě. Pitomá, na sporák vylitá polévka! Začoudilo to, čidla to chytla a už to jelo! Taková blbost!“

„Počkej, počkej ženo. Tomu nerozumím: jak to mohla natáhnout čidla, když se už vařilo ... ta snad měla být dávno vypnutá!“

„Blázníš? Proč by měla být vypnutá? To by tam pak vůbec nemusela být!“

„No ano Marto, někdo z nás tu blázní. Mít zapnutá požární čidla v provozní době kuchyně znamená mít poplach obden! proto je přece všude vypínají!“

„Nechtěl bys náhodou jít k nám do ochranky – ty bys tam opravdu se svejma amaterskýma názorama zapad! Ostatně to mi jeden z nich taky navrhoval, nýmand drzej! Je tam měsíc i s cestou a už by měnil směrnice! Moje směrnice! Sakra, kdo je tu bezpečák? Snad na to mám vysokou – tak mě nebude školit „pan Nikdo“ z ostrahy, nemám pravdu? Ale pěkně jsem jim to zavařila: říďa si pozval na koberec jejich šéfku a naše vedoucí je osolila na intranetu. Takže už všichni vědí, jaký „materiál“ na ostraze máme!“

„Počkej, počkej paní záhadná – já furt netuším, co jim vlastně vyčítáš? Zjistili, kde hoří – nehoří? Odvolali hasiče? Vrátili stav věcí do předpoplachového stavu? Tak, co je tedy špatně?“

„Co? No, že to houkalo, spustilo evakuaci!“

„Jenže to jsme zase na startu! Houkalo to proto, že kuchtík spálil polívku. Čidla to vzala a spustila poplach. Oni analyzovali situaci a po zjištění, že nehoří – poplach stopli! Nemohu si pomoci, ale u mě dobrý! Až na ta zapnutá čidla.“

„No ale ty musí být zapnutý! Právě kvůli požáru!“

„Ano, po uzavření kuchyně!“

„Nééé! Furt!“

„No tak to se potom nediv, že máte pláňata!“

„Víš co? Dívej se raději na hokej a zapomeň, že jsem ti vůbec něco říkala. Já si ty vánoce připravím, jako každej rok, sama … a v práci? Ať si to vyřídí šéf. Moje práce už to není!“