50| Skype: střet názorů!

Dnes jsem zhruba hodinu „skypoval“ s kamarádkou. Z původně neškodného „štenkrování“ (česky snad ... utahování si ze sebe) jsme se dostali na tenký led tématem: pravda a lež...

M: Čau Romčo, sleduješ v telce něco úžasně zajímavého nebo prohodíme pár slov?

R: Nesleduji v telce už téměř nic, protože skoro spím, zkus mě probudit – princi!

M: Dobrá, polibkem to nepůjde, dělí nás ...desát kilásků. Zkusím tedy být vtipný, zdvořilý a zajímavý – to by mohlo zabrat, ne?

R:  To jistě mohlo, jenže nezapomeň, že jsi muž – a ten zpravidla nedokáže konat v režimu "3 v 1".

M: Zpravidla ne, ale dnes mám podle kondiciogramu intelektuálně dobrý den, dnes to zřejmě dám! Ostatně nebudu moc dlouhý, chci si jít brzy lehnout. Po noční jsem ospalý.

R: Tak to nechme na zítra, spánek je důležitý ... pro tebe a tvoji nemoc zvlášť!

M:  Ano paní doktorko, jenže oba stejně dobře víme, že se nakonec do té postele dostanu až za svítání!

R: No tak to já nevím, řekl jsi, že si jdeš lehnout … tak ti věřím. Věřím lidem, co mi říkají … do 1. podrazu. A lhaní podrazem určitě je!

M: Ale, Romíku, nekaž hru hned zpočátku … není přece důležité, jestli splním slib, ale zda jsem se jej splnit pokusil, ne? Je přece rozdíl, zda slibuji jen, abych měl klid, a záměrně neplním … nebo zda mám upřímnou snahu plnit ... jenže to holt nevyjde!

R: Tak proč nejdeš spát? No? Kvůli počítači, že? Tak tenhle důvod neberu!

M: Nojó. Jenže posouzení důvodu je strašně individuální. Co pro jednoho kravina, pro druhého závažný důvod!

R: Ne! Ničit si zdraví a nejít spát kvůli písíčku – je nemoc, diagnóza: gamblerství! Slíbit spát a nejít – je vědomá lež!

M: No tak to prrr! Kdo může posoudit, co je pravdou a co lží? Víš, co se říká? Kolik lidí – tolik je pravd! A možná to platí i o lži. Vždyť jsou obě klikaté, kluzké, nepřehledné – no prostě, je to subjektivní věc!

R: Houby subjektivní ... každý dokáže odlišit pravdu od lži, tak jako dobro od zla!

M: Každý? Já si naopak myslím, že ani Bůh (je-li nějaký) není neomylný. Co je podle tebe zlo?

R: To je snad jasné: mučení, zabití, znásilnění…

M: Hmm, vybrala sis opravdu ty nejhorší lidské činy … jenže, co vražda tyrana majícího na svědomí mnoho lidských životů? Co mučení teroristy za účelem získání informací, které zase zachrání mnoho lidí? Snad jen to násilí na slabších a ženách – je neomluvitelné.

R: Ty Michale, to není hezký rozhovor, jen útočíš, hádáš se – to mě nebaví! Chci být před spaním v dobré náladě, sama má teď dost trablí…

M: Dobrá, změňme téma. Jenom chci podotknout, že se nehádáme! Komunikujeme, předáváme si informace a na jejich základě si vytváříme či korigujeme své názory. To je normální stav, který nás posunuje dál!

R: Je to hádka! Já se nechci nikam posunovat, mé názory jsou konstantní, jsem čitelná a chci mít kolem sebe pohodu!

M: Chceš tím snad říci, že máš 30 let stejné názory, že stojíš na místě? To pak ale není čitelnost – to je nebetyčná nuda! Mít všichni stejné názory, nemít touhu objevovat, poznávat – tak dosud žijeme v jeskyní s Flinstounama a jezdíme na dvoukoláku.

R: Mě už tahle debata nebaví. Všechno překroutíš ... co máš proti klidu, lásce a pohodě?

M: Já? Vůbec nic!

R: Tak vidíš!

M: Mám jenom, a není toho málo, proti stereotypu, proti dělení na černé a bílé, na zlé a dobré, na pravdivé a lživé… Život takový není, obsahuje celé barevné spektrum a především: trvám na tom, že každý má nárok a právo na svůj názor! A že nikdo není oprávněn určovat míru „pravdivosti“.

R: Takže ses rozhodl, že máš zase pravdu?!

M: Jistě, že mám svojí pravdu, právě tak jako ji máš ty. A to je fajn! Tak dobrou noc!

R: Co je? Proč už končíš?

M: Protože mám už uklapičkované prsty a protože jsem slíbil jedné prima „babě“, že půjdu dnes brzo spát! Tak čau, třebas zítra můžeme zase povykládat – a vyjasňovat si názory.

R: Já nechci už nic vyjasňovat, nemůžeme si jenom tak povídat?

M: Souhlas!

R: Cože, ty souhlasíš?

M: No a co? Dokážu přijmout rozumný názor či návrh.

R: No, já si myslím, že nedokážeš – jsi furt v opozici!

M: Romčo, nejsme už zase na začátku?

R: Nejsme, celou dobu se mnou nesouhlasíš, vykládáš fantasmagorie a pak najednou souhlasíš … to  jako abys byl za dobráka a já za co? Za fúrii?

 M: No vidíš, celkem logický závěr. Papáá!!!

P.S. Přepis reálného hovoru výrazně zkrácen, vypuštěna pasáž o partnerských vztazích minulých i současných. Snad někdy příště?