49| Hořký příběh - I.

Proč vánoční příběh? Do vánoc je přece času dost! Také jsem si to myslel, jenže ... včera jsem byl v nejmenovaném velkém obchodním centru: zřejmě používají jiný kalendář! Sladkostí, kolekcí ... no plné regály....

Také on má rád adventu čas – tu atmosféru blížících se svátků: nazdobené ulice měst a různými „blikátky“ zářící okna. Ten čas, kdy se i největší morousové snaží najít v sobě něco dobrého, něco milého ... doufajíc, že jim dobrá nálada, přívětivost a vstřícnost vydrží dlouho ... třeba po celý rok! Jenže nevydrží. Většinou ani do těch vánoc.

Pomalu se blíží půlnoc. Muž sedí u psacího stolu a urputně buší do klávesnice počítače ... tvoří jakýsi (snad vánoční?) text a … velmi si přeje brzký konec roku. Roku, který vůbec nepovažuje za dobrý. Proč? Rozpadl se mu vztah, který považoval za osudový. Vztah se ženou, kterou bezmezně miloval! Miloval tak, až pociťoval téměř fyzickou bolest – pokud nebyl s ní! Býval s ní často a přesto měl stále pocit, že je to málo! Byl s ní tak často, až … začal vadit? Také, ale bylo to ještě horší ... začal nudit! Čím déle byli spolu - tím víc se mu vzdalovala! Tím více se mu vyhýbala!

Rozešli se v létě! Bylo mu strašně! Dva měsíce usiloval, aby s ním vůbec promluvila. A další mu trvalo, než ji přesvědčil, že je jiný, napravený! Že se změnil, zklidnil, že se už dokáže lépe ovládat a užívat si společné chvíle. Že dokáže potlačit své negativní nálady i výčitky... Ano, tak má vypadat happy end! Zvláště o vánocích ... vždyť špatných zpráv je po celý rok víc než dost!

Leč … život není Hollywood, ba ani český Barandov. Život totiž není dobrý scénárista a už vůbec ne dobrý režisér. A co on, jaký je náš muž? Bohužel - ten je navíc ještě mizerný herec! Mohl vytěžit z minima maximum, mohl s ní nebo spíše vedle ní ... být a žít! Mohl být šťastný, mohl se cítit jako vítěz! Jenže se zachoval jako … debil! Nedokázal to! První krizi ještě ustál, druhou též - ale pak už vybuchl jako Papinův hrnec … a přetlak byl strašlivý ... následky šílené! Ač jednal v afektu, ač brzy „vystřízlivěl“… svá slova, své konání ... už nemohl vzít zpět. Jeho snaha o nápravu, o omluvu … každý jeho další počin byl jen přilitím oleje do ohně!

Oba tak definitivně pochopili, on s lítostí ... ona, už zřejmě, s ulehčením: ne, nejde to! Spolu žít, spolu být prostě nemohou ... a vlastně ani vedle sebe. To rozhodnutí vzala na sebe. A zvolila radikální řez! Nulový kontakt = nulová šance! Smutný konec! Takový nehollywoodský.

Ne, on už nemá rád vánoce. Nemá rád ani adventní čas, tu atmosféru blížících se svátků, nazdobených ulic měst a zářících oken,. Ten čas, kdy se i ti největší morousové snaží najít v sobě něco milého. Ač morousem … už nehledá. Zůstal sám … zůstane sám! Trápí se! Trápí se zklamáním, však větší je bolest, že zklamal ji! Samozřejmě, že chtěl být šťastný! A ještě více chtěl, aby byla šťastná ona. Prostě, aby byli v životě šťastní ... spolu šťastni! Jenomže chtít .... je někdy málo. Takže co teď? Už nic. Už jen jedna věta - parafráze z reklamního šotu: "Život je príma – často však hořce chutná."