26 / Jedna nikdy nestačí

Takže dvě? Či snad tři? Čtyři budou tak akorát! Oč tu kráčí? Hned to bude zřejmé, stačí dopsat pracovní nadpis: "Skleróza neprohrála a já zas nevyhrál". Přečtěte si tedy takřka "hororový příběh", při kterém stydne v těle krev...

Pro dokreslení příběhu jedna vsuvka z loňské dovolené: při nakládce 11 kusů batožin jsem zapomněl na zavazadlo číslo 12 a to na počítač! 3 dny strávené v obavě, zda se ještě někdy setkáme - no nic příjemného.

Letos  od jisté doby postrádám nabíječku (do mobilu). "Si ji nechal na hotelu v Písku", tvrdí dcera a já musím, se smutkem v duši, konstatovat, že má s pravděpodobností (rovnající se s přibývajícím časem téměř jistotě) zřejmě pravdu. No nic, jsem muž akce, žijeme v 21. století - takže není nic jednoduššího, než si internetem objednat v půl třetí v noci nabíječku novou. Objednávky do 12 hodin vyřizují v tentýž den. Super, těšil jsem se, že do večera bude po problému. Není však dobré těšit se dopředu, ale zas je fakt, že jsem se mohl těšit o 24 hodin déle, neboť požadovaná zásilka mi byla doručena až nazítří. OK, zřejmě se jim něco nepovedlo. Nejen jim... Po vybalení jsem zjistil, že usb konektor se s mým vstupem neshoduje. Což mi potvrdila dcera a nabíjecí kabel si vzala - vždyť mně stejně k ničemu není. Fajn, po 2 dnech jsem tam, kde předtím. Ne tak úplně, byl jsem o 3 stovky lehčí. Následující den se vracíme domů. Mé kroky vedou do obchodního centra, oddělení elektro.

Lístkovému systému jsem se vyhnul, bo jsem nenašel svoji kategorii. Prodavač byl ale milý, ochotný a nakonec mi kabel spároval, vyzkoušel, já zacvakal 350 Kč a v dobrém rozmaru odjel domů. Vysypal jsem kabelu plnou špinavého prádla ... a heleme se, co se to tu kroutí? Tušíte správně, právě jsem objevil původní nabíječku. Tak o tenhle zážitek se s vámi musím podělit. Vytáhnu z kufru pc ... a dál se nořím pro nabíječku, technicky řečeno zdroj. A netrvá mně nikterak dlouho, než jsem pochopil, kde se ona významná část počítače nalézá. Jasně, v mém (bývalém dětském) pokoji v Praze!! 

Řešení? Jsou tři: nechat si ji poslat (zdlouhavé), koupit novou (drahé), zajet si pro ni (vítězné řešení). Takže nakonec všechno dobře dopadlo? Telefonuju, píšu, takže snad ano. Jenže ani cesta nebyla bez potíží. Problém není nový a nestává se tedy maximálně 1x za 10 let (5let ... 2 roky ... 0,5 roku...), že by častěji, snad ne denně? Už to tak bude, takže pokračování zítra.