25| TOP kvalita ... nedodaná!

Donucen okolím musím vysvětlit poněkud mýtický závěr předchozí "povídky". Tak za prvé: jsem tu stále mezi vámi tj. existence posmrtného života není potvrzena. A za druhé: ona rána byla náraz kola do obrubníku v důsledku spánku.  

... blížím se k domovu, tma je jak v pytli! Prší, vše leskne se, skoro nic nevidím. Spát, spát, spát! Ještě pár set metrů, už vidím svůj dům ...... jenže ... copak je to? Tak hrozná rána, drnčení od kol, strhávám volant - náhle jsem čilý! Jenže je pozdě! Zaparkuji u kraje ... a venku prší. Prší a zima je. Zima a tma. Spát hned tak nepůjdu, to už je jisté. Poklice nedrží, guma je prázdná, disk leda do šrotu - mám chuť se opít. Opít a zmizet - teda spíš opačně... Jenže to nepůjde - to je mi jasné. S náladou nedobrou otvírám kufr, překládám nákup a bingo! Rezerva je tu!

Není asi dobré, smát se moc dopředu: vytáhnu rezervu, hever i klíč - fuj, už mokrej jak myš. Taky moc nevidím - a že mám v batohu svou mini-baterku? Tak o tom teď fakticky, opravdu nevím. Zpaměti vkládám pod auto hever - co je to za systém? Proč to nefunguje? Ale jo, bylo to v rukách, fajn, tak jen povolit u kola šrouby ... sakra, jeden je jinej! Prej bezpečnostni. Jo tak to funguje - ten nepovolím. Šmátrám po dně kufru, hlédám tu redukci. Hledám a nalézám. Sláva! První šroub povolen - ono to půjde... Aha, tak nepůjde! Ostatní šrouby jsou sice standardní, jenže co to - nějaký přerostlí? Buď je klíč malý - origoš 17 nebo šroub velký - tipuju 19. A jsem však víte kde, stejně jak před chvílí, vzdávám to, furt ch...., jdu hledat mobil.

Po létech v servisu, známostí mám plno, někomu zavolám - za chvíli jsem doma. Telefon vyzvání, Pepa to nebere - za chvíli sms - jsem s dětmi v kině. Volám pak Radima, ten mobil vždy zvedne ... vždy? Dnes ne! Zkusíme Jarka, je dobrej kluk - bohužel už vypil, tak jsem mu zřejmě fuk. Listuju v seznamu, kdo je tu teď? Radim číslo 2 - jenže jak vždycky: mobil mi nebere ... a stále prší. Seznam je u konce, ještě je tu - kdo? Radim číslo 3, partner mé Jany, kolegyňky z práce. Šance je nevelká, stále však žije - za 10 minut jsou všichni u mě: Radim i Janka a - v kolíbce vše prospí, jejich malá dcerka!

No to je koncert! Radim má správný klíč, sílu i znalosti - jsou skvělí, sehraní... za chvíli jedu! Zmoklý jak slepice, špinavý, vzbuzený - v duši mám však pocit: příjemný, hřejivý. Co  teď a co pak? První je koupel, vybalit nákup, nakrmit rybky - můžu už teď jít spát? Můžu, ale ... už se mi nechce.

Napíšu povídku i s poučením. A to zní: pokud se nevyspíš, do auta nelez! Mikrospánek- trvá jen okamžik, i ten však stačí na...? Defekt? Prkotina! Mohl jsem se zabít. Anebo ještě hůř: zabít tebe či ji, možná vás oba? Jak bych pak s tím dál žil? Vazba, soud vězení - stojí to za to? Asi se shodneme - určitě ne! Od teď jsou na stole možnosti dvě: buď řídím vyspalej či jedu busem. Ostatně - i taxík je levnější, než auta oprava a hlavně: ta šílená ostuda!