18| Bez nadpisu

Nejraději bych to dnes dal i bez „perexu“ – jednak se mi to slovo valně nelíbí, před sametovou revolucí se tak jmenovalo družstvo prádelen a čistíren. A za druhé nevím, o čem psát. Nenapadá mě žádné téma! Můj strašák je tady.

Co jsem začal psát, trnu hrůzou, že mi dojdou témata. No tak jsem se dočkal! Dobrá, vzdávám to! Zavírám pc a jdu hodit sprchu ... jsem pozvanej na oběd k ex-manželce, které přijela na návštěvu naše kámoška z Bavor. Jednak se zadarmo najím, za druhé nemusím vařit a za třetí třeba mezi řečí narazím na nějaké to témátko! Přinejhorším si pustím u Karolíny zprávy a mrknu na teletext. Doma totiž televizi nemám, noviny nekupuji a rádio poslouchám jenom v autě - zprávy a reklamu přepínám. Hodně se mě známí ptají, jak mohu žít bez sdělovacích prostředků? Být vtipný, odpovím krátce: DOBŘE!

Samozřejmě, že jsme ještě ani nedojedli a téma televize byla na stole. Majda byla zcela ohromená a prakticky hned z protiútoku mi nabídla jejich starší televizi. Pod slovem starší si ovšem představme maximálně 3 roky starou „philipsku“ s rezonujícím bočním osvětlením v závislosti na tónech či osvitu obrazovky. Neumím to vysvětlit, jenžto ten systém nechápu. Prostě, krom toho, že ta telka, zabírající půlku kratší strany obýváku, normálně vysílá, tak také světelně pulsuje. Máňa zase pro změnu furt nechápe mne a tak se raději ještě jednou přeptává...

„Kájo? A on se Michal fakticky na televizi nedívá? No asi ne, když žádnou nemá, co?“

„Nedívá ... teď mluví náhodou pravdu.“ Jakou náhodou? Mluvím pravdu vždy, pouze někdy ne celou. Pravda je vzácná a v apatyce ji nekoupíš. Tak s ní prostě jen víc šetřím, no.

„A co prosím tě doma dělá?“ nechápe život bez tohoto média trojnásobná matka tří dětí, která, když už neví jak dál (a to je několikrát denně) usadí své potomstvo před obrazovku a jde si fofrem vypít kafe, než se ozve křik, v horším případě pláč. A před půlnocí, když už i dvojčata dospějí k názoru, že je třeba nabrat na zítřek nových sil a usnou, sama odpočívajíc u blikajícího monitoru pomalu usíná.

„Se ho zeptej,“ vyhne se odpovědi Kara a já začínám mít hloupý pocit neviditelnosti jako vždy, když se o mně mluví, jako bych tu nebyl. Přece tu ještě jsem. Zatím, ne?

„Tak co prosím tě Michale, děláš, když teda nekoukáš na televizi?“ ptá se mě kamarádka, takže s úlevou zjišťuji, že jsem přece jenom ještě vidět. Jenže jak odpovědět – aby to znělo duchaplně, vtipně a přitom to bylo hodno obdivu?

„No, jak bych to řekl zjednodušeně,“ začínám pomalu, leč jsem brutálně přerušen…

„Na tom není nic složitého! Nedělá nic!“ houkne z kuchyně ex-žena. Tak to mě teď trošku naštvala, tak to není a pokračuji...

„Třeba to tak zvenčí působí, ale já vlastně přemýšlím, medituji, uvažuji, hledám alternativy, a když přijdu na zajímavou myšlenku, tak jí hodím na papír, do kompjútru, na blog, kamarádům do mailu a pak spolu diskutujeme o shodě a rozdílech,“ vydechnu a šťastně se usmívám, jak jsem vzletně vyjádřil Karolíny jednoslovnou definici mé činnosti posledního roku. Evidentně jsem však zapůsobil jenom na sebe ... anebo to bylo tak složité, že se kamarádka, mající nedokončené 3 vysoké školy, raději nehodlá pouštět do další filozofické diskuze a vrací mě do reality věcnou otázkou:

„Takže tu televizi opravdu nechceš?“ riskuji, že i nadále budu za podivína, když zdvořile odmítnu a odcházím do pracovny si tak trochu popřemýšlet. Už dlouho jsem nebyl na zpravodajských stránkách našeho nejrozšířenějšího e-media ... takže začneme hledáním inspirace nejdříve v mých oblíbených redakcích: sportu a ekonomiky, potažmo dopravy. Otvírám stránky, listuji obsahem a bohužel zjišťuji, že se nic světoborného tentokráte nestalo:

1. Naši basketbalisté jedou na ME překvapit. Nejedou si pro 5 proher. ---  Nepřekvapili. Prohráli 3x a nepostoupili ze skupiny. ---  „Na mužstvo jsem hrdý,“ pravil kdosi z výpravy.

2. Fotbalová kvalifikace: tak tady si nejsem jistý, nejsem tak velký sportovní fanda, ale stav Česko versus Arménie = 1 : 2! Je to ještě překvapení nebo už normální stav? ---  Trenér Bílek je zklamán, odchází. Ale zase ho může těšit, že svým rozhodnutím potěšil značnou část národa.

3. Plzeň nechce jen bránit! ---  Nebránila, neútočila: s Manchesterem C. 0:3

4. Leo expres prodělal tolik, kolik vybral za jízdenky! --- Zde není rada drahá: zdražte o 100 %!

5. RegioJet nebude napřesrok jezdit pro DB. Nemá zatím (na) vagony. --- ČD jsou v klidu.

6. ČD omezí provoz Pendolín na západ Česka o 50%. --- Omezení přišlo dřív, než se tam začali jezdit.

7. Nejmladšímu provozovateli autobusové dopravy je 23 let. --- Aspoň něco pozitivního z dopravy.

8. Odklad výstavby dálnice D3. --- Jestli to možná není dobrá zpráva – vzhledem ke kvalitě nových dálnic!

Ne, stále mě nenapadá žádné oslnivé téma. Asi si nakonec přece jenom pustím tu televizi. Prý budou volby. Jenže ... koho volit? A jít vůbec volit? 30 let volit chodím. Nejdřív jsem musel, pak jsem chtěl. Dnes je mi to už nějak jedno. Asi mnohé naštvu, ale z nesmírného optimisty jsem se přes umírněného realistu propracoval k beznadějnému pesimistovi. Co se se naší politické garnitury týká. A hele, koukám, že se mi tu narodilo téma - volby. Ale na to si budu muset opravdu o tom něco přečíst, neb o politice nevím vůbec nic.

"Karolíno, kde je dálkáč k televizi?"