164 | Proč nejdu do diskuze

Svět vědy a techniky přetransformované do konzumního obalu nás neviditelně válcuje. Včera vyprovázejíc kolegu na vlak, jsem zjistil, že ještě existují noviny v tištěné podobě. Rozdávala je tam stevardka příchozím. Kde se kupují...

... a kolik stojí? Nevím. Z jedné trafiky je sekáč, v druhé prodávají zeleninu. I ovoce, třeba jahody. 

Samozřejmě čtu noviny, ovšem v elektronické podobě – konkrétně i-dnes. Jednak jsem na ně zvyklý a druhak jsem s četbou rychle hotov. Zpravodajství totiž přeskakuji a z ostatních oborů je (zřejmě na základě strategie majitele) polovina článků nedostupných. Tím se mě snaží dotlačit ke koupi jakéhosi prémiového produktu, kterým se mi články odemknou. A to jen za pouhou korunu měsíčně! Jenže jak dlouho – měsíc, dva, tři? Je statisticky dokázáno, že jenom malé procento respondentů se po zdražení odhodlá prémiové členství zrušit. Což neplatí 100% … kdyby dělali průzkum u mě, zjistili by, že nesnáším (kromě vajec) jakýkoliv nátlak, a každé omezení, mající mne donutit zaplatit, posiluje mé odhodlání nepodlehnout. Aspoň mám více času na jiné aktivity. Kdysi jsem si myslel, že bez televize může žít jenom blázen. No vida – již 6 let bláznem jsem i já.

Oč méně článků, o to více mne zajímají diskuzní příspěvky pod nimi. Když mi není jasné, jaké poučení z novinového článku si vzít, sjedu níž na „hlas lidu“ a za chvíli mám jasno. Anebo taky ne. Často se strhne prudký boj, kdy jedna strana je druhou … a druhou zase první, hrůzně dehonestována, urážena, když proviněním je pouze jiný názor. A to se pohybuji v politicky nedůležitých tématech (doprava, sport…). Proč nevstoupím do řad diskutérů?

Mám se rád. Všiml jsem si totiž, že právě u sportu jsou dvě konzistentní skupiny, teoreticky velmi vzdělané. Že mají názor na právě skončený fotbalový zápas – to chápu, ale že se fundovaně vyjadřují i k pravidlům a taktice ve sportech, o kterých jsem já před olympiádou neměl ani tušení, to už zaslouží obdiv. Takže odborně na debatu nemám. A další poznatek – diskutující stejného názoru drží svorně při sobě – dojde-li prvnímu argument, zastoupí jej druhý, toho třetí. A když už argumenty opravdu dojdou, za střelivo poslouží i pravopisná chyba diskutéra, byť vzniklá ne z nevědomosti jako spíše ze snahy o rychlou odpověď. A přestože se pisatel hned sám omluví – má smůlu. Je prohlášen za trolla, což nevím přesně co je a poslán … no vždyť víte kam. A protože mám dost často podobný názor jako trollující, je mi jasné, jaká salva posměchu a urážek by mě po zapojení do diskuze záhy čekala. Takže svými laickými názory obšťastňuji jen svého (vědomostně, sportovně skvěle vybaveného) kolegu, který se mě, s naivitou misionáře, snaží zasvětit do tajů sportu a tím mi dát nenápadně, později už i nápadně, najevo, jaký jsem to ale hňup. Na závěr zkusím uvést příklad naší diskuze (argumenty jsou sneseny víceméně náhodně)...

„Petře, já to nechápu, týden tady čtu sportovní, nadšené elaboráty o zlatém dešti a místo toho jenom tropická bouřka nad polovinou Japonska. V souhrnu výsledků čtu: … nepostoupil, diskvalifikován … 30. místo a dojatá sportovkyně je spokojená, v Paříži to bude lepší … nebo 40. místo – jaké překvapení sportovce, co má 7 let starý osobák, že nestačí … a 60. místo ze šedesáti startujících (rozhovor s ním jsem neviděl, takže nevím…) … a také 3 závodnice v kvalifikaci jedné disciplíny (v novinách očekávání deště medailí), jenže jaksi nezapršelo. Jasně, nemůže každý dosáhnout na medaili, ale jet přes půl světa s tím, že postup z kvaldy je roven zázraku. To mně hlava prostě nebere!“

Nevím, nechápu, ale Petr mi to vysvětluje, matematicky zdůvodňuje: „... podíl našich sportovců, podíl medailí, všechno odpovídá dlouhodobým statistikám, tak už nebruč a raduj se.“ Dobrá, tuhle bitvu asi nevyhraju a jenom doufám, že se v případné diskuzi pod tímto článkem nedozvím, jakýže jsem to troll (nejsou to nějací zlí skřítkové ve  Skandinávii?), který dokáže jenom z gauče trollit. Jenže gauč taky nemám.