Nazdar chlapi! Tak to trochu uvedu na pravou míru: mé texty jsou zařazeny v kategoríi kultura - próza - povídka. Tedy nikoliv literatura faktu. Ve své podstatě mám představu, že některé povídky či příběhy jsou zárodkem 2. dílu mé "fabulografie", kdy nás, před 30 lety, mladé - v románu představuje imanigární hrdina Michal Čech a jeho rozvětvená rodina. Takže i když dovolená s dětmi není jistě žádná selanka, ale není to ani v textu naznačená katastrofa! Právě jste mě přivedl na myšlenku popsat shodnou situaci očima ženy Karolíny (mimochodem nejsem ženat). Díky M.V.

Poněkud jednostranná výpověď.

Ale dobře, přistoupím-li na hru, že tomu do puntíku věřím, tak máte opravdu beránčí povahu a navíc to tahání širší rodiny s sebou (maminky, babičky, tchýně) považuji za jistou formu masochismu. Navíc ve vašem případě bych slovo dovolená snad ani nepoužíval.

Já mám tři děti a kdybych se nechal "úkolovat" tímto způsobem a pokaždé hned vyskočil, když si někdo pískne, tak už bych dávno bídně zašel. Takže to u vás nepovažuji za jakousi krizi ve vztahu, ale za styl "jak jste si je naučil, tak se k vám chovají". To že jim pomůžete s těžkými věcmi na pláž považuji za samozřejmé, ale vaše paní je snad dospělá a svéprávná a do krámu snad pro pití trefí sama, ne? 

My jsme letos byli po dlouhých letech na dovolené zcela sami, dětem jsme udělili další z řady výchovných lekcí a dvě z nich jsme poslali na jejich první brigády a nejstarší ratolest je dostala na povel. A po letech jsme skutečně svobodně vydechli.

To není dovolená, ale masakr. Bych se sebral a odjel.