Tak jsem se dobře pobavila....na cizí účet. A proto to přece píšete, pane Čechu, ne?.....Akorát ten konec je divný, doufám, že to jsou ty tři procenta lží.....nevidím, že by vám visel levý koutek....jedině obě ruce....Jen tak dál, jak říkám, ještě že mi nenarostly.....osmy....ani v ústech

Máte pravdu - konec není pravdivý - nikoho jsem nezabil. :-( mv

Tak Vám pěkně děkuji za info. Já mám ještě tři ležaté. Jedna se podařila vyndat přetnutím před patnácti lety ve 45ti. Preventivně jsem dostala Penclen, přestože jsem primáře informovala o alergii na penicilin Následovala pouhá telefonická omluva, ale již spolknutý prášek se mi nepodařilo vyzvrátit. Následné opuchnutí a sloupání kůže na rukou i nohou jsou slabý odvar Vašeho trápení.

PS: Bez výrazných bolestí mne na zákrok nedostanou

Děkuji za reakci, přeji vám, ať vás vaše ležaté osmy přežijí! A doporučuji na You tube film "Osmy" s Ivanem Trojanem v hlavní roli. Mějte se príma :-) mv

Zažila jsem něco podobného dokonce 2x - obě ležaté osmy, jen po třech hodinách na křesle tu první pan doktor nakonec "dostal". Zbyla mi ochrnulá půlka levého spodního rtu. První rok jsem necítila vůbec nic, po roce začalo ve rtu pálit a mravenčit a po cca dvou letech se citlivost vrátila. Jen když mám nějaké "nervy", tak zase brní. Druhá osma byla podobná. "To dáme," pravila optimisticky paní doktorka ve venkovské ordinaci. "To bude hned." Po třech a půl hodině, když mi v puse zlomila 3 kalené tzv. "zubatce" a další už neměla, já už skoro nemohla otevřít ústa a ona byla vyčerpaná a úplně zpocená, tak tu potvoru rozřezala a vytahala po kusech. Další tři měsíce jsem chodila s otokem (vypadáš jako Zeman), jíst skoro normálně jsem začala cca po dvou a půl měsících. Nastoupit do nemocnice jsem kvůli dětem srdnatě odmítla, takže jsem ty tři měsíce zobala antibiotika v koňských dávkách doma. Nikomu to nepřeju, ale když čtu váš příspěvek, začínám mít pocit, že jsem vlastně ještě dopadla docela dobře.

Jak se to vezme, měla jste 2 osmy, užila jste si 2x více "srandy". Řekněme, že u mne jsou dramatičtější důsledky zpackaného zákroku. Jenže, na něco umřít přece musíme, ne? Děkuji za váš příběh a doporučuji zhlédnout film "OSMY" s mým oblíbencem Ivanem Trojanem - najdete jej 100% na You tube. Mějte se hezky! :-) mv

To je pravda a nebo legrace? Jímá mne strach z lékařů.

Bohužel, tento příběh je cca z 97% pravdivý. mv