Přečteno osmdesátosm krát....zatím nic moc. To číslo mám ale moc ráda....bývalo na naší chalupě, ve které jsem se narodila. Jinak je to strastiplný příběh jednoho mladého kluka, který neví, někdy, čí je, čím je....v něčem je přímo geniální, v něčem ovšem typický ignorant...škoda. Může ale pořád ještě žít líp.....ta jeho někde je, čeká, až si ji najde...každopádně mu držím pěsti....pěstičky, mám malé ruce....

Hezky se mi to četlo....

Mno ... mladého kluka?! Čas je ovšem relativní, však zastavit se nedá. :-) mv