Ten dělá to a ten zas tohle...

Už delší dobu zastávám názor, že člověk by měl dělat jen tu práci, kterou opravdu umí a která ho baví. Ne každý je prostě vhodný k tomu, aby dělal lékaře, ne každý zvládne dělat popeláře. Pokud se tedy ale najde člověk, který je tím pravým na svém místě, měli bychom si toho všichni vážit.

A jistě mi dáte zapravdu, že pokud člověk dělá svoji práci s láskou a citem, vždycky je výsledek skvělý. Co ale dělat, když člověk není tím pravým na určité pracovní pozici? Pak buď práci dělá z donucení, což vždycky poznáte tak, že se snaží vykroutit z různých zadaných úkolů a že se snaží řešit jen to, co ho příliš nezatíží. Nebo bude prací tak znechucen, že při jakémkoliv náznaku omezení vedoucí autority se vším praští a pracovat prostě nebude. A nebo bude dělat všemožné naschvály, aby v práci dlouho nepobyl.

A teď si představte, že nějaká taková práce existuje pro každého z nás, že každý má nějakou pracovní pozici, kterou by nechtěl dělat ani za pytel zlatých cihel a že by pro něj byla utrpením. Máte nějakou na mysli právě teď? Skvěle! Jednoho krásného rána se vzbudíte a zjistíte, že  máte ve schránce dopis. Otevřete jej a v něm je napsáno, že se lidé ve Vašem okolí rozhodli, že právě tu nenáviděnou práci budete vykonávat Vy a že za ni dostanete zmiňovaný pytel zlatých cihel. Člověka to naštve, ale zas je tu ten pytel cihel, že? A hlavně si nemůžete moc vybírat - vzdorujte vůli lidu :-)

Druhý den ráno vstanete v nelidských 9 hodin, posnídáte a odjedete do práce. Běžný pracovní den ve Vaší nenáviděné práci. Časem zjišťujete, že není jen nenáviděná, ale máte pocit, že v očích těch lidí, co Vás do toho navezli, i nedoceněná. Nebaví Vás to. Při každé možné příležitosti v práci poleháváte a občas si i schrupnete. Hrozná nuda, ani v nejmenším jste si nepředstavovali, že to bude taková hrůza. Poleháváte a spíte? Najednou si uvědomíte, že ačkoliv se práci v žádném případě nevěnujete naplno, nikdo po Vás nešlape. Zdá se, že je to Vašim nadřízeným vlastně jedno.

Téměř každý den máte důležitou poradu. Už se ani neobtěžujete poslouchat - nikomu to přece nevadí a nikdo Vám za to nevynadá. V klidu si vytáhnete křížovku a začínáte luštit. Pracovitost na čtyři. Taková blbost! Ke křížovkám by vážně měli dávat slovník cizích slov. Vytáhnete diař a k příští poradě si připíšete návrh na cizí slovník ke každé křížovce. Třeba se šéfové zamyslí a schválí Vám to. Navíc vykážete nějakou produktivní činnost. Pomalu si začínáte myslet, že ta práce není tak hrozná, jak se zdála. Přece jen je pytel zlatých cihel nadstandardní ohodnocení a navíc děláte v podstatě stejnou činnost a koníčky, jako když jste byli bez práce.

A tak čas plyne, Vy jste si už naplno zvykli a v nové "práci" se Vám líbí. Minulý týden jste si například na poradě sami navrhli a poté shcálili zvýšení mzdy. Šéfové se nevzpouzeli, spíše vám všem ještě naznačili, že jste to mohli udělat už dávno. No není to pohádka? Za minulým měsíc se Vám podařilo prosadit celou řadu "inovací", a proto jste dostali i mimořádnou prémii od obchodního partnera - 7 pytlů zlatých cihel. To jde, příště ale bude partner muset trochu přitlačit. Inu, s jídlem roste chuť.

Něco Vás ale trápí. Kolem Vás se pohybují lidé, kteří Vám chtějí sáhnout na vaše zlato. Lidé, kteří Vás donutili do této práce nastoupit, mají pocit, že už máte dost. Ale vždyť Vás tam přece sami chtěli mít a snažíte se dělat vše tak, jak nejlépe dokážete! Je to jen sprostá závist! Nic víc, nic míň! Jenomže Vás trápí to, že máte smlouvu jen na dobu určitou a pokud Vás okolí nedoporučí, tak šéf řekne jasné NE a Vy budete bez práce.

Je na čase se rozhodnout. Sáhnete po několika zlatých cihlách ve sklepě své rezidence a všem lidem, kteří Vás poprvé dotlačili do této práce, pošlete krásné barevné pastelky pro jejich děti. To ale asi stačit nebude. Jsou naštvaní, protože Vy práci máte, ale oni ne. Pošlete jim ještě pár pecnů chleba za dalších několik zlatých cihel.To by mohlo vyjít. Lidé jsou gurmáni a poctivě upečený chléb, na kterém jste se vlastnoručně podíleli i Vy sami, jistě ocení.

Blíží se den konce Vaší pracovní smlouvy, den, kdy se rozhodne o jejím prodloužení. Ráno vstanete jako vždy a netrpělivě vyhlížíte pošťáka s dopisem. Už je tady! Dopis mu doslova vytrhnete z ruky a v mžiku ho otevíráte. Zlatým písmem je v něm napsáno jen jedno slovo: PŘIJAT! Vyhrnou Vám slzy do očí. Na další čtyři rooky jste si zajistili místo v Poslanecké sněmovně...