Proč je jádro cestou do pekla? (3)

Mírové využití jaderné energie je historickou proklamací. Prakticky polovina zemí (99) na světě požaduje jaderné odzbrojení. Skutečnost je ale úplně jiná. Investice do jaderných technologií stále rostou.

JADERNÁ ENERGIE A JEJÍ SPOJENÍ S VÁLKOU

Velkým negativem jaderné energie je její stálé spojení s násilím a válkou. Nelze nevzpomenout, že prvním krokem v ovládnutí jaderné energie projektu Manhattan byla výroba jaderné bomby. Ta měla zajistit kapitulaci Japonska a zabránit americké invazi na japonské ostrovy, o níž se tvrdilo, že by stála okolo jednoho milionu amerických životů. Podle jiného výkladu měla za úkol demonstrovat vojenskou převahu nad Sovětským Svazem.

Jaderná energie je permanentně spojena s válkou i když by se nejednalo o přímé použití jaderných náloží. Konkrétně při výrobě tritia pro termojaderné nálože, které je nutno obnovovat, protože se rozpadá beta rozpadem na helium 3, elektron a antineutrino s poločasem 12,3 roku. Dalším negativem je zneužití ochuzeného uranu (depleted uranium – DU) pro protipancéřové střely. Tyto střely byly využity při zásahu NATO v Hadžići v bývalé Jugoslávii a v Iráku v okolí Basry a Fallúdži. Následkem kontaminace vyhořelým ochuzeným uranem byl v zasažených oblastech zjištěn zvýšený výskyt dětských malformací a rakovinných onemocnění. Tyto skutečnosti činí jadernou energii velmi diskutabilní a pro mnoho lidí zcela nepřijatelnou.

Počet pacientů s rakovinou v této oblasti zvýšil 5 až 6krát ve srovnání s obdobím války a prvními dvěma lety po válce“, říká Slavko Ždrale, univerzitní profesor a bývalý ředitel nemocnice „Srbija“ ve východním Sarajevu. Zatímco v letech 1992-97 byly podle něho v nemocnici registrovány čtyři případy leukémie, za uplynulé tři roky zemřelo na tuto nemoc 18 lidí včetně čtyřletého dítěte.

Podle něho by bylo morální, aby NATO poskytlo zdroje pro bombardované oblasti, aby půda a voda mohly být sanovány, aby zajistilo systematická vyšetření lidí z kontaminovaných oblastí, a aby bylo možné přijmout nezbytná lékařská opatření pro jejich normální život.

Podle zástupce náměstka generálního tajemníka NATO Javier Colomina musí být důsledky bombardování Republiky srbské ochuzeným uranem „založeny na vědě a faktech“. Uvedl, že NATO „bere otázky zdraví a životního prostředí velmi vážně“, a připomněl, že v roce 2001 zřídilo Výbor pro ochuzený uran, který dospěl k závěru, že „použití ochuzeného uranu NATO v konfliktu v Bosně a Hercegovině nevedlo k žádným trvalým zdravotním rizikům“.

Britská vláda souhlasila s prověřováním veteránů z balkánské války a války v Perském zálivu na expozici uranu způsobenou municí s ochuzeným uranem. Zpráva uvádí, že vdechnutí nerozpustného oxidu uranového povede k hromadění v plicích s velmi pomalým čištěním – pokud vůbec nějakým. Expozice uranovému prachu prokázala zvýšení rizika vzniku rakoviny plic, lymfy a mozku.

Malcolm Hooper, lékařský chemik z University of Sunderland, říká, že je špatné oddělovat chemické a radiologické účinky. Bylo mu řečeno, že tři z 3000 veteránů dosud hodnocených britským vládním programem mají rakovinu ledvin, což je 12krát vyšší výskyt než mezi civilisty a naznačuje, že radiace vyzařovaná DU způsobuje více problémů než její chemická toxicita.

Irácké studie a místní lékaři poukazují dlouhodobě na alarmující nárůst vrozených vývojových vad u novorozenců, deformací a dětské leukémie v oblastech s masivním nasazením této munice.

V obsáhlém dokumentu německý lékař a epidemiolog Frieder Wagner líčí válečný zločin – munici s ochuzeným uranem. Tato munice byla použita v Iráku, Kosovu a bosenské válce a je oblíbená u armády, protože dokáže snadno proniknout do silně obrněných vozidel i budov. V zemích kontaminovaných municí s ochuzeným uranem se lidé nemohou před smrtícím reaktivním prachem příliš bránit. Vysoké procento novorozenců umírá a matky onemocní. Dokument zdůrazňuje nebezpečí, které představuje munice s ochuzeným uranem.

Oficiální výzkumy financované západními vládami a Světovou zdravotnickou organizací (WHO) přímou příčinnou souvislost mezi ochuzeným uranem a rakovinou či vrozenými vadami v Iráku často označují za neprokázanou nebo neprůkaznou. Argumentují tím, že v oblasti došlo ke kombinaci mnoha faktorů (hořící ropné vrty, zničená infrastruktura a podvýživa).

Program OSN pro životní prostředí (UNEP) však dlouhodobě vyjadřuje vážné znepokojení nad environmentální kontaminací a potenciálními riziky, které toxické zbytky munice v půdě a podzemních vodách pro místní populace představují.

Američtí experti tyto zkušenosti parafrázovali a tvrdili například, že v hloubce metru zeminy plochy Iráku, je mnohem více uranu, než tam zůstalo po použití střel s ochuzeným uranem (odhadem 300 – 2000 tun). Je zřetelné, že armáda se snaží negativní působení ochuzeného uranu snižovat.

S ohledem na velmi pomalý rozpad U 238 (poločas cca 4,5 miliardy let) bude kontaminace životního prostředí z hlediska existence nejenom lidského života, ale i existence sluneční soustavy prakticky trvalá. Uran 238 je alfa zářičem, a o částicích se uvádí, že je lze zachytit listem papíru či několika centimetry vzduchu. Pakliže ale je částice uranu vdechnuta, tak mezi tkání plic a uranovou částici žádný list papíru není. Částice alfa jsou těžké, a proto zapříčiňují v nejbližších buňkách velké škody.

Vedou se spory, zda nárůst rakovinných onemocnění v okolí bojů byl způsoben využitím projektilů s ochuzeným uranem či komplexním působením kontaminace jinými chemickými agens a stresu z válečných událostí. Asi by nebylo složité porovnat nárůst rakoviny v oblastech bojů bez ochuzeného uranu. Je velmi pravděpodobné, že takovéto srovnání ale není zájmem vojenskoprůmyslového komplexu.

Ochuzený uran je vedlejším produktem obohacení uranu a na světě se odhadem nachází 1,2 až 1,5 milionu tun ochuzeného uranu, pro nějž v tomto množství není doposud žádné využití.

Saúdská Arábie v současnosti neprovozuje žádné jaderné reaktory. Americký prezident Trump dosáhl se Saúdskou Arábií dohody o rozvoji civilního využití jaderné energie. Za touto dohodou se neskrývá nic jiného než cíl Saúdů stát se vojenskou jadernou mocností. Elektřina z nových jaderných elektráren je velmi drahá. Podle francouzského účetního dvora stojí výroba elektřiny z nové francouzské jaderné elektrárny Flamanville přibližně 20 centů/kWh. Saúdská Arábie má ale jedny z nejlepších podmínek na světě pro velmi efektivní výrobu solární energie. V pouštích lze v kombinaci s bateriovými úložišti spolehlivě vyrábět elektrickou energii celoročně za cenu přibližně 1 až 3 centy/kWh. Civilní využití jaderné energie v Saúdské Arábii, stejně jako ve zbytku světa, je proto naprostý ekonomický nesmysl.

Proč tedy Saúdská Arábie chce jadernou energii, když je asi desetkrát dražší než solární energie?

„Každý vojenský jaderný program začíná civilním jaderným programem,“ varoval bývalý izraelský ministr obrany Avigdor Lieberman.

Smlouvu o zákazu jaderných zbraní podepsalo 99 členských států OSN a důrazně naléhá na pokrok v oblasti jaderného odzbrojení, protože jaderné zbraně představují trvalou hrozbu pro globální bezpečnost. V současné době však dochází k pravému opaku.

V roce 2025 utratilo devět jaderných mocností za své jaderné arzenály téměř 119 miliard amerických dolarů, tedy 3 768 amerických dolarů za sekundu – to představuje nárůst o 19 % oproti předchozímu roku.