Proč je jádro cestou do pekla? (2)

Druhý díl miniserie o jaderné energii - tentokráte o dosud nemyslitelném - o útocích na jaderná zařízení

ÚTOKY NA JADERNÁ ZAŘÍZENÍ

Se zvyšující se eskalací válečných událostí roste pravděpodobnost útoků cílených na jaderná zařízení. Se zvyšující se intenzitou bojů či očekávanou prohrou jedné strany toto nebezpečí stále poroste, ať jako cílené či nahodilé útoky. V rámci současných konfliktů došlo k nemyslitelnému, k několika přímým útokům jednotlivých stran konfliktu přímo na jaderná zařízení či na jejich okolí. Celkem se tyto útoky, uskutečněné různými stranami konfliktů, týkaly čtyřech jaderných zařízení ve třech zemích.

Izrael - Dimona

Při eskalaci konfliktu v březnu 2026 zaútočil Írán ve dnech 21.–22. března 2026 balistickými rakety na izraelská města v okolí Jaderného výzkumného centra Šimona Perese (známého jako reaktor v Dimoně) v Negevské poušti.

Íránské útoky byly prezentovány jako odplata za předchozí společné útoky Izraele a USA na íránské jaderné zařízení v Natanzu. Rakety dopadly do blízkosti citlivé zóny a zasáhly nedaleká města Dimona (asi 13–20 km od centra) a Arad. Útoky překonaly izraelskou protileteckou obranu v této oblasti, zranily nejméně 180 lidí a způsobily vážné materiální škody na bytových domech.

Podle Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA) a izraelských úřadů samotné centrum zasaženo nebylo a radiace nebyla zvýšena.

Útoky na íránský reaktor Bušehr

První projektil zasáhl areál elektrárny 17. března 2026 asi 350 metrů od samotného reaktoru. Podle íránského jaderného dozoru tehdy nedošlo k žádným materiálním škodám ani zraněním.

Druhý potvrzený dopad střely do komplexu elektrárny byl 24.března. Írán útok označil za součást nepřátelských akcí USA a Izraele. Podle IAEA zůstala funkce elektrárny v normálu.

Dosud nejvážnější jarní incident, kdy střela 4. dubna 2026 zasáhla obranné pozice protiletadlového dělostřelectva v těsné blízkosti plotu elektrárny. Tlaková vlna poškodila vedlejší budovu a střepiny usmrtily jednoho člena bezpečnostního pracovníka. V reakci na tento útok ruská společnost Rosatom evakuovala téměř 200 specialistů, kteří na místě působili.

Útoky pokračovaly i v letních měsících. Dne 19. července 2026 zasáhly americké projektily rozestavěné části elektrárny, kde Írán buduje další dva reaktory. Satelitní snímky následně potvrdily viditelné škody uvnitř areálu. Podle oficiálních hlášení IAEA i íránských úřadů nebyly samotné jaderné bloky poškozeny a úroveň radiace v oblasti zůstává v normě.

Odborníci i okolní státy v Perském zálivu nicméně varují, že případný přímý zásah fungujícího reaktoru by způsobil katastrofální ekologickou havárii , radioaktivní zamoření ovzduší a kontaminaci mořské vody.

Záporožská jaderná elektrárna

Záporožská jaderná elektrárna, největší jaderné zařízení v Evropě, se od počátku ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022 nachází v krizové situaci a opakovaně čelí vojenským útokům, ostřelování a incidentům s bezpilotními letouny.

V březnu 2022 zaútočily ruské jednotky za použití těžké techniky na areál elektrárny. V jedné z výcvikových budov vypukl požár, radiace však neunikla a Rusko nad komplexem převzalo kontrolu.

Okolí elektrárny i samotný areál byly v letech 2022 a 2023 opakovaně ostřelovány, z čehož se Ukrajina a Rusko obviňovaly navzájem. Došlo k mnoha poškozením infrastruktury a elektrárna musela být opakovaně odpojena od ukrajinské přenosové soustavy, přičemž chlazení reaktorů v odstávce je zajišťováno diesel generátory.

V dubnu 2024 potvrdila Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE) potvrdila, že drony zasáhly hlavní ochranné struktury reaktoru. Šéf MAAE Rafael Grossi to označil za bezprecedentní porušení jaderné bezpečnosti. V letošním roce došlo k útoku na externí laboratoř pro monitorování radiace nacházející se v blízkosti areálu. Budova byla zničena, což dále ztížilo nezávislé ověřování radiační situace.

Všech šest reaktorů elektrárny je v současné době udržováno v režimu studeného odstavení, což v případě poškození výrazně snižuje riziko bezprostřední katastrofy černobylského typu. Přesto MAAE trvale varuje před několika kritickými faktory, především stálou potřebou elektřiny pro chlazení vyhořelého paliva, kdy každé poškození okolního vedení zvyšuje riziko havárie. Komplex provozují ukrajinští zaměstnanci pod dohledem ruských okupačních sil, což vede k extrémnímu psychickému tlaku a nedostatku kvalifikovaných pracovníků.

Situaci na místě přímo monitoruje stálá mise pozorovatelů MAAE, která pravidelně vyzývá k vytvoření demilitarizované zóny kolem elektrárny, což však ruská strana odmítá.

Útok na černobylskou elektrárnu

Nejde ani tak o to, kdo 14.února 2025 ve skutečnosti ochranný kryt poškodil, zda to byly ruské či ukrajinské jednotky, jako spíš o to, že se to stalo. Podle zpráv, jak byly většinově prezentovány, útočily ruské jednotky. Když k útoku v únoru došlo, Moskva obvinila Ukrajinu. Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová uvedla, že incident byl provokací „předem připravenou kyjevským režimem“. Ukrajinští prokurátoři se však po prozkoumání trajektorie dronu ze severu domnívají, že útok byl „možná úmyslným úderem“ ruských sil a potenciálním válečným zločinem. Jednou za běžných zbraní ve válce je dezinformace, která má za úkol působit dezorientaci a zmatení informací. Střelou byl poškozen ochranný kryt, který financovala především Evropská Unie za cenu 1,5 miliardy euro a oprava se odhaduje na stovky milionů.

Podle deníku Guardian byla ruským dronem zasažena další budova v oblasti havarované elektrárny Černobyl, která měla sloužit k budoucímu uložení vyhořelého jaderného paliva.

Všechny tyto incidenty ukazují na obrovské nebezpečí jaderné technologie, která může být zasažena během válečných událostí a způsobit nedozírné ztráty životů civilního obyvatelstva. Konflikty dokládají nedávno ještě nemyslitelné, že by válčící strany útočily na jaderná zařízení.