Mimoň proti větru

Autor se přijel podívat na shromáždění občanů nesouhlasících s výstavbou větrných elektráren v oblasti Ralské pahorkatiny.

Včera jsem se vrátil z protivětrného shromáždění v Mimoni. Na setkání se prezentoval projekt výstavby pro Českou republiku neobvykle velikých větrných elektráren o výkonu 6 až 7 megawatt. Projekt předpokládá umístění elektráren v oblasti Ralské pahorkatiny, v prostoru bývalého vojenského újezdu. Elektrárny o výšce až 250 metrů se navrhují z důvodů nízké nadmořské výšky lokality i proto, že ve směru převládajících větrů ze západu je pásmo kopců. Tyto elektrárny nejsou v České republice běžné, neboť velikosti současných větrných elektráren se pohybuje nejčastěji do 2 megawatt.

Akce se účastnily stovky občanů, kteří vášnivě aplaudovali po každé zmínce, že projekt velkých větrných turbín v oblasti Ralska je třeba zamítnout. Veliký aplaus si také vysloužila zmínka o tom, že by Parlament měl zrušit zamýšlené akcelerační zóny podle zákona č. 249/2025 Sb., o urychleném využívání obnovitelných zdrojů energie. Akcelerační zóny jsou předem určené oblasti, ve kterých by proces schvalování výstavby výroben využívajících obnovitelné zdroje energie měl být podstatně rychlejší než dosud. Investoři budou schopni v těchto zónách získat potřebná správní povolení ve zkrácených lhůtách – ideálně do jednoho roku od podání žádosti o povolení záměru, namísto dosavadních mnoha let. Zákon nabyl účinnosti 1. srpna 2025 a zatím je bez prováděcí legislativy.

Protože jsem musel odejít dříve, abych stihl noční spoje do Prahy, tak nevím, zda bylo v další diskusi zmíněno, že ČR má pouze 1% elektřiny z větrné energie, přičemž průměr evropské unie je mnohem vyšší, 18 %. Také nevím, jestli bylo na setkání řečeno, že potřebujeme nezbytně snižovat emise skleníkových plynů v celém hospodářství, a pakliže tak neučiníme, staneme se součástí těch, kteří dopomáhají destrukci. ČR má v tuto chvíli asi o čtvrtinu vyšší emise skleníkových plynů na hlavu, než je průměr EU a je na šestém místě v jejich produkci.

Mezi hlavním argumentem, který v jednotlivých prezentacích zazněl, byl především krajinný ráz, který byl zástupcem orgánu památkové péče akcentován i tím, že větrné elektrárny by narušovaly pořizování fotografií významných kulturních a krajinných prvků jako Ještědu, Bezdězu, případně Ralska.

Zástupce České společnosti ornitologické prezentoval mapu citlivosti ptáků vzhledem k výstavbě větrných elektráren. Mapa rizikových oblastí pro ptačí populace pokrývá podle mapy převážnou část České republiky, kde patrně nebude možné vyhlásit akcelerační zóny. Pakliže k tomu připočteme chráněné krajinné oblasti, rezervace, národní parky, aglomerace a další nevhodné oblasti, není budoucnost větrné energetiky v tuto chvíli v ČR nijak růžová. Nebylo pravděpodobně uvedeno, že neregulovaná klimatická změna bude mít v budoucnu devastující účinky na veškeré, nejenom ptačí populace.

Je s podivem, že v ostatních evropských zemích restrikce vůči větrné energii v tak velkém objemu nejsou, přestože na nich také existují ptačí populace. Podle studie Benjamina Sovacoola jsou větrné turbíny, ve srovnání s fosilní energetikou, zdivočelými kočkami, pesticidy a elektrickým vedením jen marginálním nebezpečím pro avifaunu.

Větrná energie je nejlevnějším zdrojem elektřiny, s nejkratší energetickou návratností, okolo půl roku. Za tuto dobu pokryje vyrobená energie celkové energetické nároky výroby, výstavby, provozu, údržby a likvidace větrné turbíny.

Okrajově se na setkání občanů hovořilo o projektu velké fotovoltaické elektrárny na bývalém vojenském letišti Hradčany u Ralska. Již pouhá zmínka o fotovoltaickém projektu vyvolala v sále nesouhlasné mručení, i když nikdo nespecifikoval, jakým způsobem by fotovoltaická elektrárna mohla poškozovat přírodu a krajinu či ohrožovat lidské životy.

Jen jednou, okrajově, byla v prezentaci zmíněna eluční těžba uranu z pískových a vápencových sedimentů v severní části oblasti za pomoci 4,1 milionu tun chemikálií, v objemu téměř poloviny Štěchovické přehrady, kyseliny sírové, dusičné, fluorovodíkové a amoniaku. Tyto látky byly vtlačovány do vrstvy propustného cenomanského kolektoru; rizikem je, že nad touto vrstvou se nachází turonský kolektor, který je obrovskou zásobárna pitné vody pro severní Čechy. Pro potřeby jaderné energetiky tedy došlo k zamoření cca 186 milionů m³ podzemních vod, přičemž zasažená oblast pokrývá přibližně 24 km².

Kontrast je klasickým příkladem rozdílného posuzování zásahů do krajiny. Na jedné straně jsou velikým problémem pohledové a estetické problémy okolo větrných elektráren a na straně druhé, zcela v intencích lidového přísloví, co oči nevidí, srdce nežehlí, se nemluví o poškození obrovských zásob pitné vody, nezbytných pro život.

Je důležité nezapomínat, že dekarbonizace by se měla stát ústředním bodem rozvoje jakékoliv, tedy i české společnosti. Je velmi pravděpodobné, že současný stálý nárůst emisí skleníkových plynů a teploty by vedl k destrukci civilizace, a proto je naší povinností tomuto neblahému směřování čelit.