Jak se vytváří odpor k větrným elektrárnám

Besedy referentů jako odpůrců větrných elektráren s odpůrci větrných elektráren jako posluchači se staly již českou tradicí. Možná, že právě proto máme pouhé 1 % elektřiny z větru, zatímco průměr v EU v minulém roce byl 18,2 %

Včera jsem byl v Kralovicích na besedě o větrných elektrárnách (VE). Bylo přítomno přes stovku občanů, ale jejich reakce nebyla tak extrémně emocionální jako setkání v Mimoni či na pražských Vinohradech v někdejším kině Květen, které jsem v tomto roce navštívil. V čem si ale nezadala, byla ale ohromující míra dezinformací, které jsem v Karlovicích zaslechl. Byly prezentovány s cílem podpořit výstavbu jaderných elektráren, i další spalování fosilních paliv, které jsou antropogenní příčinou klimatické krize a ze všech možných aspektů pomlouvat obnovitelnou energetiku, větrnou i sluneční. Na dezinformacích se rukou společnou a nerozdílnou podíleli prakticky všichni referenti.

Jistou část diskuse zabraly politické spory, hádky a vzájemná obviňování, což je oblast, ke které se karlovičtí občané mohou vyjádřit v komunálních volbách.

V jednom referátu bylo uvedeno, že z lopatek turbín se uvolňují bisfenoly, které údajně představují veliké nebezpečí pro zemědělství a díky nim nelze pryskyřici z lopatek recyklovat. Bisfenol A je ve vytvrzené pryskyřici lopatek VE obsažen pouze ve stopovém množství. Přítomnost BPA a struktura vytvrzené epoxidové pryskyřice byly hlavním důvodem, proč byly lopatky v minulosti považovány za nerecyklovatelné a končily na skládkách. Skutečnost je ale jiná. Největší evropský výrobce VE společnost Vestas situaci mění, když inovativní chemický proces dokáže vytvrzený epoxid rozložit zpět na jeho základní chemické složky (včetně derivátů bisfenolu) a získané základní chemické materiály mají kvalitu srovnatelnou s novým materiálem. Tento proces funguje na stávající i staré lopatky, takže výrobci nemusí měnit design ani chemické složení materiálů pro budoucí turbíny.

Pokud se týče otěru listů VE, lze uvést studii která modelovala erozi náběžných hran rotorů způsobenou deštěm a krupobitím. Došla k závěru, že cca 7000 dánských VE vyprodukuje dohromady přibližně 1,6 tuny mikroplastů ročně. To je o jeden řád méně než v případě obuvi a o tři řády méně než v případě automobilových pneumatik v Dánsku.

V dalším referátu bylo řečeno, že v blízkosti VE prudce a zásadně klesá cena nemovitostí; bylo uvedeno, že může spadnout až na jednu polovinu. To ovšem ostře kontrastuje se zjištěními v jiných zemích. Například ve Spojených státech byla z tohoto aspektu zjišťována situace u prodejů 300000 nemovitostí a 60 000 VE ve Spojených státech v letech 1997 až 2020. Byly nalezeny důkazy zde či zde o 1% poklesu hodnoty domů v rámci dohledné vzdálenosti od větrné turbíny. Efekt je větší u domů blíže k více větrným turbínám, ale na konci 20letého období, které data pokrývají, již není detekovatelný. Podle práce ostravské VŠB ovlivňují ceny nemovitostí spíše jiné faktory než samotná přítomnost VE. Lidé s osobní zkušeností s větrníky je vnímají pozitivněji. Obavy časem mizí a do popředí se dostává přínos pro komunitu. Díky příjmům z VE mohou obce investovat do infrastruktury, služeb i kvality života. Ačkoliv Česko zatím využívá větrnou energii minimálně (1 % domácí spotřeby), potenciál pro udržitelný rozvoj obcí je nepochybný.

Větrné energii byl také přičítán vliv na stěhování zvířat z okolí VE. Byl studován vliv větrných farem různých velikosti na úroveň stresu u srnčí zvěře, danou obsahem kortizolu v exkrementech. Srny vykazovaly v oblasti větších větrných farem jeho zvýšený obsah. Srnci ale měli vyšší úrovní stresu v oblastech s vlky. Článek uvádí preferovanou velikost větrné farmy do 18 turbín a s plochou menší než 824 ha.

Živočich, který měl nejvyšší úroveň stresového hormonu v blízkosti VE je jezevec, který obývá především lesní komplexy, kde se v ČR s výstavbou VE nepočítá, a je často vázán na svou jednu noru. V ČR žije přibližně 30 000 jezevců lesních, podle oficiálních mysliveckých jarních sčítání. Myslivci ale ročně odloví zhruba 4 500 kusů a obchodují s jejich sádlem, což je nesrovnatelně více, než by bylo ovlivněno provozem VE.

Dále bylo uvedeno, že větrné elektrárny svým pohybem zabíjejí avifaunu a vadí i hmyzu. Ve skutečnosti různé studie uvádějí, že jedna VE zahubí cca 10 milionů hmyzích jedinců za rok, zatímco jiná studie tvrdí, že naopak bio pásy v okolí VE představují příznivý habitat pro hmyz v zemědělské krajině. K tomu je třeba uvést, že podle odhadů je v ČR je několik trilionů hmyzích jedinců. Střety s ptáky jsou velmi zřídkavé, jejich největšími škůdci jsou zdivočelé kočky a skla mrakodrapů. Podíl ptačích obětí, podle studie z USA způsobený VE, je v řádu promile.

V dalším referátu byla uvedena velmi nízká cena elektřiny z jaderné elektrárny, okolo 50 hal /kWh, což ostře kontrastuje s realitou uváděnou newyorskou bankou Lazard, která financuje největší světové energetické giganty. Nejenom podle této banky, ale vědeckými institucemi (např. Fraunhoferův institut) je LCOE cena jaderné elektřiny 3 až 5krát vyšší než cena z obnovitelných zdrojů a marginální cena (provozní náklady) se blíží nejnižším cenám z větrných a slunečních zdrojů. Cena je nižší rovněž pro fotovoltaiku s krátkodobou akumulací.

V referátech dále zaznělo, že infrazvuk, který produkují všechny pohybující se hmoty je mimořádně nebezpečný, ale již nebylo uvedeno, že také vzniká v krajině při běžném větru 6-7 m/s který produkuje při proudění přes les nebo vlnění porostu infrazvuk o hladině kolem 70 až 80 dB na velmi nízkých frekvencích (kolem 1 Hz). Moderní větrné elektrárny jsou navrženy s rotorem před stožárem, což zásadně minimalizuje vznik infrazvuku. Měření ukazují, že ve standardní vzdálenosti od obydlí (500 metrů a více) splývá infrazvuk z turbíny s přirozeným infrazvukovým pozadím samotného větru. Nejsou důkazy o tom, že by větrná elektrárna škodila produkovaným infrazvukem. Lidské ucho infrazvuk běžně neslyší, ale tělo ho dokáže vnímat (jako tlak nebo vibrace), pokud překročí práh citlivosti, který je u nejnižších frekvencí velmi vysoko – kolem 85 až 100 dB. Hodnoty z turbín i z běžného větru v krajině zůstávají hluboko pod prahem vnímání.

Několikrát jsem se v Kralovicích bezvýsledně hlásil do diskuse, až na konci diskuse jsem dostal slovo a v krátkém příspěvku jsem se zeptal občanů, zda si jsou vědomi rozvinuté klimatické katastrofy, která nás všechny ohrožuje. Dále jsem jim položil dotaz, jak by chtěli vyřešit rozpor mezi cestou české energetiky, která se vydala jaderným směrem a vehementními protesty 4 obcí navržených jako potenciální místa pro zřízení úložiště jaderného odpadu. A jak by tedy měla vypadat česká energetika, když vítr i fotovoltaika jsou špatné (jako občasné zdroje elektřiny) a nikdo na svém katastru nechce trvalé úložiště radioaktivního odpadu. Vyzval jsem proto občany, aby nad tím racionálně uvažovali.

To jim také přeji v nadcházejícím referendu, jehož výsledek je pro místní či krajská zastupitelstva závazný, pakliže se ho účastní alespoň 35 % oprávněných voličů.