Znal jsem ho ...

Zemřel. Už nežije v našem světě. Ve světě, který se pomalu otáčí na třepících se lanech lidských představ o štěstí. Znal jsem ho. On nesl na svých ramenou tíhu všeho. Naši tíhu.

-

Tíhu spočinutí unavených.

Tíhu usednutí prací sedřených.

Tíhu ulehnutí nemocných ke smrti.

Tíhu znavení nečinností líných.

Tíhu bezradnosti udivených.

Tíhu odhození pomatených.

Tíhu povznesení moudrých.

Tíhu rozdrcení nezdolných.

A pak jsem to viděl :

Jeho ramena kamenná se měnila ve vítr.

I v let motýlů a ptáků se měnila.

A také se měnila ve vodu ledovou a divoce proudící.

A vůní květů všech živých se stala.

A tíha všeho a všech se propadat začala ke zřícení.

A vše se začalo propadat.

A vše se začalo vracet.

A stal se počátek všeho.

A nebyli lidé.

*****

Gabriel