Střídal jsem to jako ponožky .... ženský i foťáky

Poprvé jsem se ženil ve dvaadvaceti, podruhé ve třiatřiceti a potřetí ve třiapadesáti.  První foťák jsem měl v 10 letech ( Ljubitěl ). Až za 5 let jsem si našetřil na první zrdcadlovku s expozimetrem. Byla to německá PRAKTICA L.  

Když se dívám zpět nejen po fotkách, ale i po vztazích ... sám se skoro divím, co tam všechno bylo. 

Do první holky jsem se zamiloval v sedmnácti a po pěti letech jsme se vzali.  Do druhé holky jsem se zamiloval 3 dny poté, co mi první rozvod nabyl právní moci. Za měsíc jsme se vzali. Za dlaších 11 let jsem se podruhé rozvedl. Bilance :  2 ženy, 22 let života. Po devíti letech šílenství, zmatků, dluhů a fotoaparátů jsem se oženil potřetí. Konečně jsem dospěl ke smysluplnému vztahu. A že trvá jen 2 roky ? No a co ?

Těch devět let po druhém rozvodu jsem "doháněl " všechno, o čem jsem si myslel, že mi v životě uteklo.

Srdcem i postelí mi prošlo asi 20 žen, ani jeden muž a ohledně focení jsem snad nejvěrnější byl Sonymu.

Od kompaktů DSC H5 až po A6000, taky Nikon od P100 po D90, FujiFilm jo, Canon mi k srdci nepřirostl .... nejlepší foťák, co jsem měl, byla X-T1. S ní můžete dělat fotky potichu v kostele a bez blesku . Jako profík.

Mám rád fotoaparáty s elektronickou závěrkou ( tichý režim ).

A do toho ty ženské .... většinou bohaté, hodně bohaté ... a hodně ujeté. Sado-maso jsem prostě nedal.

Měl jsem i holku o 25 let mladší, ok, ale vypadala jako moje vnučka ... V Německu to bylo všem šumák, ale tady  ...

Závěr :

je jedno, jak to vypadá, ale musí se Vám to líbit.

Ženská se Vám musí líbit. A foťák se Vám musí líbit. 

Je to vývoj ...