Mám rád ženské nohy

Asi před hodinou kolem mě prošly dvě holky a já slyšel : "Ona má fakt perfektní kozy." Nejspíš to nebylo závistivé konstatování směřované k majitelce jiné kozí farmy. Já na ty kozy nějak nejsem. Nějak mně to fakt nebere ...  

Já se raději dívám níž. Ne na zadek, i když z fotografického hlediska, ...

ale můj pohled jde ještě níž.

Málokterá farmářka má fakt hezké nohy.

Když mi bylo sedmnáct, toulal jsem se se svou první zrcadlovkou, tenkrát to byla německá Praktica L2. Potkal jsem v lese holku, která měla fantasticky tvarované kotníky a prsty na nohou. Byla na procházce s babičkou (asi) a já rychle přemýšlel, jak ty její nohy dostat na  film 24DIN.

A tak jsem si té holky nevšímal a vysvětlil jsem té staré paní, že fotím do studentské soutěže na téma Ruce, nohy a čas a potřeboval bych si udělat pár fotek jejích dlaní a pak že by se mi tam hodily i nohy její vnučky. Babička souhlasila. A poté, co jsem si udělal fotku jejích vrásčitých dlaní, ona říká své  vnučce : "Běž zapózovat taky panu fotografovi." A bylo to.

Tak jsem si tu holku šiboval tak, jak jsem to dělal o 30 let později v ateliéru se skutečnými modelkamil: Stoupni si sem, udělej toto, hlava doprava ... natáhni ruku, prohni se v pase...

Vyšly z toho tenkrát dost dobré fotografie. Byl tam potok, bílé kamínky a hlavně  její bosé nohy s červeným lakem omývalé ledovou vodou. Byla statečná, i když jí byla v té vodě zima. Jo, modelky to nemaj lehké. 

A něco ze současnosti :

Nohy