Kde bere ten špek tu drzost psát o něčem, čemu ale vůbec nerozumí ?

Tento článek věnuji rodičům autistů, kterých tady není zrovna málo. Ne každý, kdo zná sedm tónů stupnice, umí napsat operu. A ne každý rodič autisty ví, co jeho dítě prožívá. Vlastně to neví nikdo.  

Nejmenuji se špek, jak mě některé dámy tady v diskusích nazývají.  

Jmenuji se Slanina, Milan Slanina a mám pro vás další článek o autismu.

Jo a nejsem rodič autistického dítěte

a mám tu bezbřehou drzost vám radit právě proto že nerozumím autismu.

To je moje největší výhoda.

O autismu je totiž nutné psát ne z pohledu rozumu, ale ze všech pohledů mimo rozum.

Tam je cesta i cíl.

Nemůžete zalézt do díry plné démonů autismu  a tam to nějak vydržet.

Necituji žádné odborníky a nevyhledávám si informace o autismu na internetu.

Stejně o tom, co autista denně prožívá nikdo z nich nic neví.

Jsou to jen dohady a chytré řeči, které jsou vám k ho ...., pardon k ničemu. 

Nikoho z lidí nekopíruji. Čerpám z autistů samých.

Když se naučíte nerozumět autismu, máte vyhráno.

***

Je mi fuk, co si o mých článcích myslíte.

Vaše myšlení tady totiž není vůbec důležité. 

Je dokonce hodně špatné, to vaše myšlení.  

Přivedlo vás totiž až do bodu, kdy se smiřujete s tím, že se s vaší situlací nedá nic dělat. Že to musíte jen vydržet. 

Klidně na mě buďte naštvaní a dávejte mi to najevo. Unesu to.

Hlavně nebuďte smíření se situlací do které jste se dostali v okamžiku, kdy jste se začali starat o autistu.

*****

DOBRÉ je to, že alespoň někteří z vás už ví,

že současní klasičtí odborníci na člověka pro vás žádnou radu nemají.

Nabídnou vám v nejlepším případě ústav a medikaci a trpělivost (vaši).

Všechno ostatní bude ležet na vašich bedrech a nikdo vám to neulehčí.

Jste na to sami.

A když jste na to sami, tak to vezměte jako tu největší výhodu:

Už víte, že nemůžete odnikud zvenčí čekat pomoc, ale od sebe ano.

**

Zvedněte konečně zadek a jděte s tím něco udělat.

**

Ale ne tím, že se budete navzájem utěšovat, jak to máte těžké. To snad už víte ...

*

Jedna "léčitelka" řekla mamince dítěte s těžkou formou autismu:

"Musíte se s tím prostě smířit. Nedá se s tím nic dělat, musíte to vydržet.

Tím si odžíváte špatnou karmu."

A tak rodiče autistů v podobných formách pořád slyší, musíš, musíš, musíš ...

BLBOST. Nemusíte !

***

Co máte udělat ?

PŘESTAŇTE KONEČNĚ MYSLET !!! Prostě jenom dýchejte a buďte.

Vaše dítě totiž nemyslí. Jen dýchá a je. Buďte jako ono a bude se to pomalu zlepšovat.

STAŇTE SE SAMI AUTISTOU a vaše dítě samo začne vytvářet most, po kterém vám bude posílat obrazy, které vidí jen ono. Lehké to ale vidět nebude. Ze začátku to bude hodně moc děsivé ale časem se to zlepší.

Je však nutné začít právě teď.

Teď v této chvíli.

Zítra už může být pozdě.

tedy na závěr :

Když si myslíš, že problém autismu zvládneš, máš pravdu.

A když si myslíš, že problém autismu nezvládneš, máš pravdu.

Ale obojí je špatně.

P.S.  Pro ty, kdo nepochopili smysl tohoto článku mám pochvalu : jste na dobré cestě.

A teď si přečtěte jen ty modré věty.