Autisté jsou pojídači našich strachů

Každý člověk touží po klidu a jistotě. Většinou tento stav končí, když dítě opouští tělo matky. Pak přichází do světa nejistot. Nejistota plodí strach. Strach plodí nenávist. Nenávist plodí násilí.

Autisté jsou menší částí svého vnímání tady a velkou částí sebe procházejí neustále a nepřetržitě do světa, kam nelze vstoupit fyzickým tělem.

Tam kam odchází, je klid a jistota. Jsou to neměřitelné okamžiky, které se VŽDY po naplnění osobně konkrétní zcela určité míry projeví zásadní reakcí těla po návratu do stavu, který je běžně označován jako "realita" .

Když se ta míra naplní a oni v tom okamžiku naplnění projdou do našeho světa , je to pro ně jako kdyby je srazil vlak. S tím rozdílem, že jejich vědomí ten náraz při návratu do reality přežije.

Realita je prostoupena strachem jako je svět prostoupen vodou.

A oni tento strach vnímají velice silně. Vnímají jeho sílu a snaží se ji zmenšit. A tak strach jedí, pohlcují, živí se jím ...

Ne každý autista je ovšem vybaven schopností strach zničit. A tak naopak strach ničí je. 

Ti nejsilnější z nich vás časem mohou vyléčit z jakékoli nemoci, ti nejslabší vás mohou kdykoli zabít. 

Rozumové lidi spojuje internet.

Autisty spojuje strach. Pokud autista neumí sníst váš strach, začne se za svoji slabost nenávidět a to se projevuje násilím na sobě a na druhých.

A teď to podstatné :

náš svět je propojen vodou  a autisté vnímají sílu vody velice silně. Síla vody přímo souvisí se silou měsíce. A měsíc je nejsilnější při úplňku.

Proto je při úplňku jejich vnímání nejsilnější.

Je to sice jen pár hodin, ale v této době oni vnímají všechen strach, kterým jsou obklopeni, nejsilněji.

 A to je vše. Tak je to jednoduché.

***

**

*

Gabriel.