Rudá mládež zve na kolotoč

Povím Vám příběh jedné sobotní noci léta páně 2010. To jsem se takhle vrátil domů po pár Plzničkách a ještě se mi nechtělo na kutě. Zběžná prohlídka televizního programu mi prozradila, že sobotní horor na Nově už nestihnu. Ale to nakonec nevadilo, protože když mi dostatečně rozmrznul mozek, vzpomněl si jak jsem nedávno zaslechl, že prý opět vystrkuje růžky, chapadla, panožky, kopyta, chelicery a svalnaté nohy organizace mladých komunistů.

Zajímalo mě, jaké novinky kromě znárodňování Timur a jeho parta zase chystá. Neohroženě jsem rozkliknul web KSM. Svojí nerozvážnosti jsem litoval hned v zápětí. Narazil jsem totiž na tučně zvýrazněné věty, nejspíš motto celé stránky: „Současný systém je barbarství a je potřeba nastolit nový – komunistický. Jediná cesta, která k tomu vede, je socialistická revoluce. Nebude krátká, jednoduchá ani bezbolestná, tvrdí členové českého Komunistického svazu mládeže.“ Koukám se na datum u nadpisu. Znovu. A ještě jednou. Ne, opravdu je tam 2006, nikoliv 1946. Ještě naposledy přemlouvám číslice, aby změnily tvar. Marně.

Při zběžném projíždějí záložek jako "Zločiny kapitálu" (zlý kapitál, hódný komunismus) a seznamu doporučené literatury od Gottwalda a Che Guevary mě jímá pocit lehkého neskutečna. "To přece neni možný, to si někdo musí dělat legraci.", říkám si.  Ale o vtip nejde. Zmrtvýchvstání téhle obludnosti je tvrdý direkt do růžových brýlí všech lidí, kteří si myslí, že náš stát během své čtyřicetileté puberty zmoudřel a nenechá už póvl, aby rýpal nožíkem do dřeveného dna naší ztrouchnivělé bárky. Souhlasím sice s názorem, že je vlastně dobře tady podobné instituce mít, protože členstvím v ní se člověk projeví a je „na něho vidět“. Na druhou stranu mi to připadá jako hodně slabá náplast na holý fakt, že tu ti lidi jsou. A není jich málo ( i když u členů KSM nemůžu přijít na žádné číslo, které by se z mého pohledu alespoň blížilo slovu málo. Napadá mě nula, ale nula je tak akorát). A jsou mladí. Vlastně podobně jako já. A jsou zdraví. I když nejspíš jen fyzicky. Nemůžu si pomoct, něco mě nutí zpochybnit příčetnost každého člověka, který tady chce něco nastolovat, jako kdyby snad Velký bratr ještě větší gumou přejel posledních 80 let historie.

A víte co? Vlastně je to báječný nápad. Jen si to představte, všechno by zase patřilo všem (i když to zase není tak kouzelné ve chvíli, kdy dohromady nemá vlastně nikdo nic), lži obludných rozměrů, terorizování nepohodlných lidí a manipulace s masami by pohodlně zahnízdila v české kotlině, postavila by a zase se odstřelila obří socha Paroubka… . Samozřejmě by nechyběla ani nejpestřejší škála kultury, od televizního budovatelského pravidelníku (samozřejmě ve 3D) přes napínavé filmy jako třeba Královna Krkonoš, až po vzestup, perzekuci a pád svérázné hudební skupiny Polymer Humans of The Space. A během dvou dekád (protože teď už jsou lidi o polovinu chytřejší) by se ekonomický, morální a vlastně celkový úpadek začal lidem (ne však lidu) tak zajídat, že by přišla revoluce, řekněme třeba hedvábná, lidé by v euforii na Václavském náměstí zvonili mobilními telefony… . A takhle pořád dokola. Jen o jedinou věc bych se zasadil. S omluvou obrozencům a všem velkým lidem, kteří bojovali za slávu a prosperitu našeho národa bych založil petici o oficiální změně názvu státu z „Česká Republika“ na „Kocourkov“. Věřím, že by to pochopili.