Ozbrojit či neozbrojit?

Rád bych promluvil k ožehavé problematice vlastnictví, nošení a používání palných zbraní, především v rámci naší Republiky. Jsou na světě i místa, kde bych bez automatické pušky nešel ani na záchod, náš kraj je naštěstí o dost civilizovanější. Můj příspěvek dává smysl i samostatně (od pasáže „zlo plodí zlo“), v podstatě je ale reakcí na článek blogera Františka Matějky z 11. dubna, který je stručný, zajímavý, kontroverzní a kvůli kontextu ho doporučuji přečíst. Zastřelil jsem člověka a bude-li to nutné, udělám to znovu. Blog - František Matějka (blog.iDNES.cz)

Příběh pana Matějky je modelový. Ale je napsaný víceméně tak, aby hrál autorovi do karet.

Udělám to samé.

Už víme, že věk členů skupinky se pohyboval od 20 do 30 let. Co ale nevíme je, že útočník s nožem se jmenoval Jan Beneš a bylo mu 23 let. Vždycky byl trochu tišší, ale celkem normální kluk. Rád hrál florbal, četl sci-fi a rád se projel v autě. Měl mladší sestru, Karolínu. Před rokem a půl ho napadla partička neonacistů a jeho kamaráda zle zbili. Tak dostal nápad, ozbrojit se. Od té doby u sebe nosil nůž, jen na obranu, pro výstrahu. Jan nebyl hloupý a o světě už něco věděl, ale byl mladý. Za pár let by ho to už nenapadlo. Navíc, v jeho rozhodnutí nosit u sebe nůž hrály roli především emoce. Den před svou smrtí byl se známými v baru. Náhodou se tam dozvěděl, že mu zahnula jeho slečna.

Tu noc dost pil, z žalu. Ráno už byl mimo. Svého činu inkriminované ráno by do smrti litoval. Za pět let by měl první dítě s dívkou, kterou potkal na škole. Potom ještě jedno. A další generace jeho rodu by přinesly mnoho dalších potomků, mezi nimi jednoho hudebníka a jednoho spisovatele, ale jinak víc nebo míň slušné, obyčejné lidi, kteří by živili stát, dýchali, smáli se, plakali, žili. Ale nebudou, protože se objevil "hrdina", který chtěl spasit svět klackem. Tolik má fikce.

Zlo plodí zase jen zlo - ozbrojování zase jen ozbrojování. Když stoupne počet držitelů palných zbraní, stoupne i jejich dostupnost (prostřednictvím krádeží, ztrát atd.)  A jestli obyčejní lidé začnou nosit pistole, vzniknou problémy.

Ozbrojování s sebou může nést jednu zásadní nepříjemnost, která sníží kvalitu života všech lidí (paradoxně kromě těch, kteří v následujícím žijí a jsou otrlejší – kriminálníci). A tou nepříjemností je atmosféra strachu. „Krásným“, nebo řeknu spíše učebnicovým příkladem  jsou Spojené státy americké. Nejen že tam palnou nebo střelnou zbraní ročně zemře zhruba desetkrát více lidí než v zemích Evropy (v jednotlivých, úmrtí na 1000 obyvatel) nebo v Kanadě, ale mnoho obyvatel žije pod neustálým tlakem a strachem o život. Byl jsem v USA a cítil jsem to „na vlastní kůži“. O moc lépe jsem se cítil v těch výjimečných chvílích, kdy jsem u sebe měl zbraň já. Ale to je právě jádro nemocného pudla. Pocit bezpečí je podle mě relativně stejný v případě, kdy jsou ozbrojeni skoro všichni a v případě, kdy není ozbrojen prakticky nikdo. Rozdíl u první možnosti dokáže ocenit pravděpodobně jen velmi přesvědčený misantrop a výrobce rakví.

Problém pro zločince taky vznikne. Je to dobře? No, jestli si někdo myslí, že palebná síla v rukou potencionálních obětí trestné činnosti bude mít za následek polepšení kriminálníků…nejspíš má do určité míry pravdu. Podle mě má ale taková situace hlavně jeden logický závěr - zločinci se ozbrojí taky. A relativně snadno. Zbraň bude ve spoustě domácností, v přihrádkách aut, na některých pracovištích… . Pak postačí pár „vykrádaček“ a bude zbraní a munice na solidní přestřelku…pif, paf, puf! Jak drsné. Akorát, že budou umírat lidi. Výjimečně i ti, kteří si to třeba zaslouží.

Ideální držitel palné zbraně je podle mého…pacifista. Ale vážně, když už je to nezbytné, mělo by jít o člověka rozumného, klidného, hodného, o člověka, který má zásady a pevnou vůli. Teď budu čerpat z nedávného příspěvku na Idnesu, s výmluvným názvem „Dva miliony Čechů neumějí odolat alkoholu. Každý dvacátý je závislý“, který komentuje poslední průzkumy o alkoholismu u nás ( při čtení článku mě mimochodem celkem slušně mrazilo). Podle něj u nás koketují se závislostí na této droze zmíněné dva miliony!! lidí, přes půl milionu!! je už přímo závislých. Další metlou, která sama o sobě tragicky zvyšuje trestnou činnost, je závislost na hazardu. Jen v Praze je podle některých průzkumů více „výherních“ automatů, než v celém Německu!!, v Republice pak víc než v celé EU!!. Výsledek? Počet závislých na automatech se u nás odhaduje až na 90 tisíc!! lidí, což je bezesporu šílené číslo. Tyto dvě skupiny se navíc logicky čím dál častěji překrývají a to je ideální pro vytvoření tzv. kombinované závislosti, to je taková „závislost na druhou“ nebo chcete-li, skutečné peklo. A pak je tu také jisté procento, respektive promile lidí, kteří se potýkají se závislostí na dalších, ilegálních drogách. Závěrem bych rád zmínil ještě jeden fenomén, který často vyvolává extrémní situace, emoce, krize. Tím je lidový koníček – nevěra. Podle čísel, za která neručím a mám je jen z doslechu patří okolo 25 procent dětí jiným otcům, než kteří je vychovávají. Samozřejmě ani pánové to „nešetří“, ale otázkou „Kdo zahýbá víc?“ se teď nechci zabývat. Můj osobní názor je, že si pánové a dámy nemají moc co vyčítat. Nakonec obrázek o poměrech pravděpodobně máte.

Veselé, že? Zbývá už jen pořádně se ozbrojit. Pak by se rychle řešily hospodské spory, přistižení při nevěře, nesnáze s finanční krizí v důsledku hazardního hraní a absťáky. Třešničkou na dortu by bylo legalizovat laserové zaměřovače a k dlouhým zbraním dávat zdarma optické hledáčky. To by časem bylo pravděpodobně učiněno, protože by tady zbylo tak málo lidí, že by se museli zabíjet na velké vzdálenosti.

Myslím si, že s ozbrojováním souhlasí především tři skupiny lidí. Jedni, kteří si rádi „hrají na vojáčky“ a (nebo) si něco dokazují. A druzí, kteří jsou tolik znechuceni a naštváni kriminalitou, že chtějí situaci razantně řešit. Třetí skupina je kombinace obou předchozích. V prvním případě je motivem držení zbraně především zastydlá puberta a možná nějaké komplexy, v druhém pak hlavně emoce. Rád bych připomněl, že v moci člověka ozbrojeného průměrnou poloautomatickou pistolí je zabít deset lidí během pěti vteřin. V otázce držení tak strašné a mocné technologie by měl být kritériem především rozum, rozum a zase rozum. A to obvykle nebyl, není a asi ještě dlouho nebude.

Dovětek: Mě osobně zbraně fascinují a když už se k nim dostanu, rád střílím (na terč). V zájmu zdraví svého, svých blízkých a svých spoluobčanů si ale tenhle koníček nejspíše odpustím.