Dnes probíhá v Praze cvičení, při němž Praha testuje zvládnutí situace po rozsáhlém výpadku proudu. Spotřeba Prahy je ve špičce až 1200 MW, vlastními zdroji je město schopno pokrýt maximálně 10%. Chod města doslova visí jen na několika vedeních VVN, které může poškodit mimořádná námraza či extrémní vítr, tornádo či teroristický útok. Z města byly už před desetiletími odstraněny elektrárny jako Holešovická, ale i ty ve velkých podnicích ve Vysočanech, na jejichž místě je dnes bytová či komerční zástavba. Dnešní simulovaný výpadek je jen první krůček na cestě k větší bezpečnosti a odolnosti elektrizační soustavy. Jde o mnoho vzájemně souvisejících opatření, která vyžadují koordinaci ze strany státu i regionálních samospráv, včetně řešení financování. Je tedy nutný jasný signál ze strany státních orgánů.
Základním rizikem jsou klimatické změny a s tím spojené extrémy počasí, případně hrozba teroristického útoku. Těší mě, že dokonce i v klausoskeptickém Česku už se přestává o změnách klimatu neustále pochybovat, a začíná se konečně racionálně řešit, jak se na ně připravit. Často zmiňovaná hrozba blackoutu kvůli přetokům elektřiny z Německa byla relevantní v zimě 2011/2012. Od té doby se operátoři sítí postupně naučili tyto výkyvy v úzké spolupráci zvládat a dochází postupně k posilování vnitroněmecké přenosové soustavy. Stále ještě je však proměnlivá výroba elektřiny z větrných elektráren vítanou záminkou některých politiků i projaderných lobistů k laciné a nesmyslné diskreditaci obnovitelných zdrojů energie jako takových.
Malé a střední biomasové či plynové kogenerační zdroje, případně i fotovoltaické a větrné elektrárny, doplněné do budoucna akumulací elektřiny, přitom mohou podstatně zvýšit energetickou bezpečnost domácností, měst či celých regionů, zatímco velké centrální jsou spíše rizikem, to ve své nedávné prezentaci připouští i šéf strategie ČEZu pan Cyrani. Temelín by po stavbě nových bloků kryl téměř 50%(!) české potřeby. Z pohledu možných rizik docela odvážné rozhodnutí, zejména v kontextu propagace stavby velkých jaderných bloků ze strany MPO jako nejlepší alternativy pro zajištění národní energetické bezpečnosti a soběstačnosti.
Státní úřady by měly větší pozornost věnovat vysvětlováni souvislostí veřejnosti. Dnes velmi častý přístup NIMBY (stavte, ale ne za mými humny) ovlivňuje stavbu jak lokálních energetických zdrojů tak i třeba nových přenosových sítí. Měli bychom si občas uvědomit, že příliš snadné odmítání všeho, co se nám zrovna nelíbí, bez ohledu na skutečný dopad na naše životy, se může obrátit proti nám.
Ve státní energetické koncepci je již několik let na nedostatečnost současného stavu upozorňováno. Dosavadní nečinnost státu si vysvětluji podobně jako u jiných dobrých úmyslů, které SEK obsahuje (podpora energetické efektivnosti průmyslu, Zelená úsporám). Hezká slova, jenže v realitě jsou tyto deklarované priority financovány nedostatečně, zatímco skutečným centrem pozornosti politiků i s nimi propojených průmyslových lobby je ještě dlouho nepotřebná stavba Temelína či stejně zbytečné prolamování uhelných limitů.
