Neměj strach !!!

Dobrý den, když má vaše dítě před sebou první ošetření,  bude lepší, když s ním půjdete do ordinace  i Vy.  Uvidíš, že ti hlavu neutrhnu. Máš strach, viď, já bych ho měl taky. Hlavně ať se vyhneme zbytečným hádkám, jestli na koukání mi pod prsty  máte právo nebo ne.  Především  bych však chtěl upozornit, že se mi zdá vyděšené už když sem vchází. Aby pak nedošlo k trapným připomínkám, že tomu tak bylo až při jeho odchodu. Pochopte, že  na jeho strach  má  vliv doba   strávená doba v čekárně. Měli jste ale v uvozovkách štěstí, protože  jsme zrovna nevrtali a nebylo tedy slyšet pištění vrtačky. Dokonce vyjímečně ani netrhali zub a nikdo nemohl vykřiknout při píchnutí injekce. Žádný si nedržel rukou tvář ani před, ani po výkonu. Ideální stav, uznejte.   Bylo jen mé oblíbené otiskování na protézy. To je proti všemu úplná malina. Otiskovací hmota, je-li v nadbytku,   může maximálně částečně vtéct do krku a chvíli dávit, než se to  vyndá.

Nebo mi sem dítě  z hrůzostrašnými zážitky přišlo už z domova? Určitě by se našel u vás v rodině někdo, koho ošetření bolelo, že? A pak se tím ještě chlubil, snad aby ho někdo litoval. Tak mu vzkažte, že  za to si kolikrát může každý sám. Nemá čas na ošetření dosud malého kazu,  když se zrovna suší seno nebo okopává řepa. Pohrdá preventivní prohlídkou, když nic nebolí. prý aby nezačalo.   Taky si někdo myslí, že bolest zubu stejně jako přišla může i sama zase odejít.  V lepším případě si na zub přikládají česnek, propolis nebo jiné předražené nesmysly. K tomu se může přidat odkládání ošetření zrovna když máte před dovolenou nebo naopak vynucování si ošetření den před odletem do exotické země. To vám pak nic nemůžu zaručit. Tam záleží i na vydatnosti slunečního záření a to vám  teplem každý zánět zhorší. O cestování letadlem ani nemluvě. Jak rychle bude pilot nabírat výšku a zase naopak klesat při přistání a vaše mrtvé zuby tím pádem tepavě  bolet, je samozřejmě ve hvězdách. Určitě bych nedoporučoval se potápět. Tam jsou změny tlaku na bolavý zub markantní.

Ovšemže někdy je chyba i na mé straně. Můžu mít dovolenou. Onemocnění se mi zatím vyhýbají, ale co není, může být.  Vrtačka nebo spíše odsávačka se rovněž může porouchat a to se čeká  na mechanika. Ten se chvíli vymlouvá, že je zrovna daleko a spravuje jinou vrtačku.  Pak laskavě přijede, naúčtuje si cestovné, hodinu dvě něco rozmontovává a když se zrovna podívám z okna, řekne že to bylo touto pojistkou. Já pak nevím, která to zrovna byla a  jak si to mám  příště spravit sám. Takže ho budu muset příště zase volat. Nervozita mi pak chvíli přetrvává a sníženou koncentraci odnese pár  dalších pacientů.

Statisticky je na neštěstí dokázané, že při dodržení správného postupu ošetření nás příroda zradí v 5% případů. Tedy při 1000 pacientech se nám  přibližně u takových padesáti slušněji řečeno něco pokazí. A  když jste široko daleko vyhlášený a chodí jich k vám dvojnásobek, snadno si spočítáte, že neúspěchů je dvojnásobek. A to někteří přijdou během roku víckrát. Vrtá mi hlavou, že u některých osob se neúspěchy kumulují.  Tradičně rodina, zdravotníci nebo učitelé, kteří zrovna učí vaše dítě. Záchrannou  omluvou  je přirovnání k nečekané smůle, která se jim jistě obrátí ve štěstí v jiné oblasti.

Další možnost, proč by se začíná dítě  klepat strachy je docela prozaická. Mé bílé oblečení. Určitě si vzpomíná na očkování, pláč ostatních dětí u dětského lékaře a je vymalováno. Když mu pak řeknu ať otevře pusu a ono ji neotevře, nezbývá  mi už mnoho možností. Jistě i vás napadlo stisknout mu nos a doufat,že   pusu při nádechu otevře. Jenomže chyba lávky. Ten nádech trvá maximálně nějakou vteřinu a za tu dobu nemáte šanci cokoliv prohlédnout, natožpak spravit. Ukousnout prst bych si zrovna dnes nechtěl nechat. Bílé oblečení je zkrátka oříšek. Zase je na něm ale nejlépe vidět, je-li čisté nebo s nějakou tou kapkou krve z broušení například na můstek. Leda by bylo oblečení vesele  barevné, třeba červené. Jenomže to by zase mohlo dětem připomínat oblečení katů, kteří  lidem usekávali hlavu.

Já raději chvíli takto nezávazně povídám, dítě se mi  zklidní a pak mu mezi řečí vytrhnu zub a ono si toho mnohdy ani nevšimne. Nebo přidám pět minut čekání na křesle,  až strach takzvaně sám vyprchá. Mezitím se ve fotokomoře nasvačím, podívám na internet, jestli není konec světa a má smysl pokračovat v ošetřování. Reklamní letáky ze slušnosti prolistuji, ale stejně je pak vyhodím. Někdy stihnu jít i na záchod.  Jen mi vadí, že se každý po pěti minutách ticha při zahájení rozhovoru lekne.

Myslím, že na první seznámení by to dnes mohlo stačit. Příště už bude vědět, co ho čeká a nic ho nebude moci překvapit. Uvidíme se tedy opět za půl roku, když by něco bolelo, tak samozřejmě dřív.   Na, za odvahu na cestu dostaneš veselý obrázek. Jsem zvědav, jestli při  dalších návštěvách odhalíš, že máme jen jeden druh. Nesmím zapomenout na pochvalu, jak jsi pěkně seděl. Nebudu ale předbíhat událostem, vše závisí od toho, jestli nemáš na zadních kapsách kalhot zbytečné zipy nebo cvočky, které mi při tvém sezení  roztrhly koženku z poměrně drahého křesla. To by pak s tím obrázkem zásadně měnilo situaci.