Máte docela slušivá tanga

Moc se nerozhlížejte, nikdo kromě sestřičky a nás už tady není. To bylo jen takové konstatování, nemusíte mi na nic odpovídat. Týká se to sice Vás, ale já si to říkám více méně jen tak pro sebe. Není nic lepšího než mít jak se říká  co na srdci, to na jazyku. Tedy je jistě něco lepšího, ale srdce má jakožto životně důležitý orgán pochopitelnou  prioritu. Ale Vy se mně vlastně vůbec  neptáte, mlčíte si a jen mi tady že by tedy nevěřícně  kroutíte hlavou?  Možná nemáte tušení, jak to vlastně s těmi vašimi krajkovými tangy vím. Jsem snad jasnovidec a umím vidět pod jednotlivé  oblečení? Co když jsem i léčitel a dokázal bych vám pomoci i od bolesti hlavy nebo únavy? Ale tak to asi nebude. Vždyť víte, že v čekárně už tuto fintu obsadil jeden místní občan. Vzhledem k svému věku  na to nevypadá, ne že bych mu záviděl, ale  mívá v jistém slova smyslu úspěchy.  Čas od času přijde a předstírá vypadlou plombu. Předtím i potom si v čekárně   přisedne,  slizce uchopí  a tuším dokonce   proč, pokaždé  ženu  a vím stejně tak dobře, proč ne zrovna každou ženu za zápěstí, v druhé ruce má kyvadélko a nechá je rozkývat. Pak řekne, že vám chybí vápník, vypadáte-li studovaně, tak řekne že vám chybí zinek. Ten si kupte v lékárně,  ale stavte se  ještě u něj  doma, nachystá vám  speciální čaj.

O čem jsme to ale vlastně mluvili? Já vždycky raději začínám hovořit nejlépe ze široka, takzvaně od lesa, aby nám neunikly žádné souvislosti. Pak sice někdy ztratím nit, ale vždy se můžu zeptat, kde jsme to skončili.  Slušný člověk dává pozor a snadno mi odpoví, nechce přece riskovat, že si nevzpomenu a začnu zase od začátku s úplně jiným tématem, když to původní jsme mohli mít už téměř vysvětlené. Zde v ordinaci se  naštěstí nikdo neodváží skákat mi  do řeči, jako u nás doma, abych to prý prosím už zkrátil. To mně pochopitelně  rozhodí, zapomenu řeč jejich vinou a můžu jim začít rozebírat i mnohem delší téma. To mám z toho, že se mi jednou někdo  chlubil, že některou takzvaně umluvil. Já se snažím mluvit čím dál víc, přesto výsledek mám nepochopitelně stále konstantní.

Aha. Mohl jsem myslíte to o vašich tangách zaslechnout například v hospodě? Nemohl. Já do hospody totiž nechodím. To vám jistě spadl kámen ze srdce, není nic horšího než rozebírat takové detaily na veřejnosti. Hrozíte se snad ,  že by se mi svěřil kamarád, který to nějakým způsobem zjistil? Samá voda. I kdyby to tak bylo, tak to tady nebudu přece prozrazovat. Ani já sám jsem to obdobným způsobem nezjistil, to bych zde mlčel dvojnásob. Že bych se to dozvěděl od vašeho manžela, i vám jistě připadá jako nejméně pravděpodobné.

Podívejme, sestřička si stoupá na židli přistavenou ke skříni a pro něco se tam natahuje. No jasně, plácačka na mouchy, že mně to hned nenapadlo. Na podzim tam plácačku odkládám, a dnes  je důkaz, že přichází léto, jaro jsme jakž takž přestáli.  Asi mi nerozumíte, a to mluvím česky a předpokládám, že netušíte, nenápadně směřuji dokonce úplně k něčemu jinému.  Tak vám to v rychlosti nastíním. Když by se nám diskuse chtěla nepatřičně  zvrtnout, bude se snažit  tomu zavčasu zabránit. Hrozí-li překročení určitých mezí u mých úvah,  sestřička s touto plácačkou zasáhne. Na pokyn mého otce  na mě totiž má dávat pozor.

Úvodem začne s plácačkou pocházet sem a tam. Drží plácačku s loktem správně u těla, sevřená dlaň u ucha, koncová část plácačky tím pádem až nad její hlavou. Zvyšuje to bezpochyby její už tak vysokou autoritu, zdá se, že je konec legrace. Pak přichází na scénu moucha. Nevím, odkud se tu najednou vzala. V oknech máme sítě proti hmyzu, leda že by pootevřela na chvíli to okno, které zrovna síť nemá. Na omluvu sdělí, že "to sem musela vlétnout z čekárny nebo  ze sousední ordinace". Pak mi do výkladu čas od času udělá ránu plácačkou do stolu a řekne: "vedle" nebo "zase vedle" . Když si stále mluvím svou, tak jen konstatuje: "masařka je holt masařka". Někdy se schyluje k nejhoršímu, následuje série úderů plácačkou do stolu v rychlém sledu za sebou, předstírá zadýchání a pronese  na jednu stranu radostné, na druhou stranu smutné: "ještě se mlela". To už bývá totální konec romantiky a začínám se věnovat práci.

Variant, které každého z nás napadnou, jak něco může dopadnout, je  například iks. Přesto nemůžeme vyloučit, že nás něco nenapadne a stane se  varianta iks plus jedna. Vsadím se, že vůbec netušíte, co jsem chtěl vlastně říct. Neznámou proměnou není pouze  jak to vlastně  vím, že máte na sobě tento kousek textilu. Mohli bychom i chvíli  rozebírat, proč to máte zrovna na sobě. Jestli to byl dárek, nebo jste si to koupila sama s ohledem na váš  temperament, zda skutečný nebo předstíraný. Co když   je dnes  zkrátka jen horko?  Napadá mně, že je i otázkou, zda jsem to neměl zahlédnout záměrně.  Pak se to celé komplikuje.  I kdybych něco kloudného  vymyslel, nic vám  nemůžu  říct. Sestřička si škodolibě na záchod neodběhne a neodběhne.  Je lépe  pokusit se mlčet a podezřele předstírat, že jsem si ničeho nevšiml nebo že jsem na to už zapomněl.

Rozuzlení se blíží, nebojte, tedy již stručně. Celé bych to  zkraje zakončil, alespoň otázkou. Tipněte si, kam se občas podívám, když si zrovna vyplachujete pusu vodou nebo vyplivujete někdy navíc i s trochou krve do plivátka? Jestli mi to nebudete chtít věřit, klidně se postavte na mé místo, já se posadím na chvilku na křeslo a názorně  vám to předvedu. Tímto tlačítkem  mě párkrát  položíte a tímto koukejte hned  postavíte, myslím tím  opěradlo zad na křesle.  Sledujte jak moje  na délku krátká košile se mírně, nechápu proč,  sama trochu vysune vzhůru. K tomu si přidejte vaši módu bokových kalhot nebo sukní, kde vám fouká nejen na břicho, ale vzadu i na ledviny. Pak uděláte předklon směrem k plivátku a zadní vrchní okraj vašich černých tang, nyní mých bílých slipových trenýrek,  je na denním světle. Žádnou vědu v tom nehledejte.

A jsme konečně u jádra našeho problému. Někdy si říkám, jak toto celé může vysvětlovat náš lékař, který se například rozhodne odejít za prací do Anglie. Získá sice nové zkušenosti, bezpochyby i vyšší plat i bez nemocničních přesčasů jako u nás doma.  Jazykové znalosti si časem zlepší, jeho děti se anglicky naučí jako když bičem mrská. Jenže.  Takovýto  výklad mu zabere jistě více času, než kdyby ho říkal ve své mateřštině a jistě ho to více vyčerpá. Jen si to představte.  Většinou ho pustí   přinejlepším k  arabským pacientkám, zahaleným do černých hábitů od hlavy až k patě, o viditelném kousku zad si může nechat jen snít. Tito přistěhovalci mluví anglicky  údajně mnohem hůře než si myslíte, ve výsledku tedy nerozumí v ordinaci jeden druhému. On sám je také  přistěhovalcem. Na ulici ho tam nikdo nepozná a nepozdraví, jak je u nás na vesnici zvykem. A nějaká ta dovezená dříve klesající libra? Když se nakonec rozhodne vrátit zpět do vlasti, náš státní deficit pár valut jen tak nespasí. To bychom museli odejít za prací do zahraničí komplet celý národ.  Diskutabilní je, jestli informační blokáda při diskusi  občas nebývá lepší.

Jenže suma sumárum v cizině veškeré klady převáží nějaké ty zápory.   Nějaký  důvod, proč k masivnímu odchodu lékařů do zahraničí stále nedochází, zřejmě bude. Ani já,  a doufám, že jste ráda, neodcházím.