O Konvičkovi a jeho přátelích, aneb totalita v nás.

Úsvit si v pátek odpoledne ve Sněmovně vynutil projednání  návrhu novely zákona o kontrole náboženství tajnými službami. A paralelně, ve stejném momentě, Konvička na konferenci o imigraci žádal o postavení Islámu v ČR mimo zákon.

V Dolní sněmovně Parlamentu České republiky se hnutí Úsvit-Národní koalice pokusilo přijít s návrhem na novelu zákona o církvích. Návrh novely požadoval dohled nad církvemi ze strany tajných služeb a jeho hlavním cílem bylo zabránit registraci islámu jako regulérní církve u nás. Dlužno dodat, že se jednalo pouze o neumělou právní slátaninu a že návrh byl Sněmovnou již v prvním kole zamítnut. O návrh se nicméně strhnul „souboj“ mezi představiteli Úsvitu (pod ideovým vedením tandemu Bárta- Konvička) a Tomiem Okamurou (nyní lídrem SPD) o to, kdo je skutečným tvůrcem návrhu a kdo tedy má přednostní právo proti Islámu v Čechách vlastně bojovat.

Díky podivuhodné náhodě ve stejném okamžiku probíhala v Praze konference o imigraci, organizovaná senátorem Velebou z SPO. Její hvězdou byl, jak jinak, pan docent Konvička, vůdce hnutí Islám v ČR nechceme a volební superlídr Úsvitu do krajských voleb v příštím roce. Podle svých slov na konferenci by, kromě jiného, například okamžitě postavil v ČR islám mimo zákon.

Co si o tom máme myslet? Snad jen to, že političtí eskamotéři všeho druhu podle všeho využívají současné imigrantské vlny a neznalosti našich občanů na náměstích i v parlamentu, aby si zajistili politické preference do příštích voleb.

Nehledě na to, že v Čechách prakticky žádné vyznavače islámu a žádné mešity nemáme, islám je jedno z nejrozšířenějších náboženství na této planetě a postavit ho mimo zákon je holý nesmysl. Jenom v Indonésii, kde jsem mnoho let působil, vyznává muslimské náboženství přes 200 milionů věřících.  Zcela mírumilovně a vedle vyznavačů nejrůznějších dalších náboženství. Ne nadarmo se v Indonésii říká, že Bůh má mnoho tváří (God has many faces) a mají tam dokonce pět náboženství vtělených přímo do ústavy. Na druhé straně je ale také pravdou, že přístup k islámu například na Středním východě a v celém Arabském světě je podstatně jiný. Je mnohem dogmatičtější.  Ale největším „vývozcem“ toho nejreakčnějšího islámu je přece Saudská Arábie, paradoxně nejvěrnější spojenec Západu v tomto regionu.

To, že u nás nemáme skoro žádné mešity a minimum vyznavačů Alláha je nicméně dobře, protože naše společnost, ať chceme nebo ne, stojí na křesťanských základech. A já věřím, že to tak i zůstane. Věřím, že neuděláme stejné chyby a že se proto nikdy neocitneme v situaci, v jaké se nyní nacházejí Francie, V. Británie, Holandsko a další země s velkými, neintegrovanými imigrantskými komunitami. Rozlišovat nicméně imigranty podle toho, jaké vyznávají náboženství nebo jakou mají barvu kůže, je  nebetyčná zhůvěřilost. Nezáleží přece k jakému bohu se kdo modlí, ale jak se chová, jaké vyznává hodnoty a jak respektuje zákony země, kde hodlá začít svůj nový život.

Naše země byla dlouho izolovaná od vývoje ve zbytku světa. Nemohli jsme cestovat za exotikou, nezažili jsme hospodářský boom po 2. světové válce, kdy do západní Evropy přišly miliony gastarbeiterů z rozvojových zemí. Nebyli jsme v historii účastníky koloniálních výbojů. Nemáme proto se soužitím s jinými rasami větší zkušenost. Negativní vztah k imigrantům proto podle mne není výrazem nějakého rasismu ale prostě strachu z neznámého.

Je proto na nás samých, abychom se začali dívat na problém imigrace racionálně, nikoli perspektivou rasistických xenofobních křiklounů typu Konvičky a jeho přátel, ale současně bychom měli naši vládu přimět urychleně vytvořit takový imigrační systém a jeho instrumenty, aby se Česká republika nikdy neocitla v imigrační pasti, ve které se nyní nachází například sousední Německo a další západoevropské země.