Kostky jsou vrženy, Brexit bude!

Jasné vítězství Konzervativců v britských předčasných volbách dalo jasnou odpověď na otázku, jak dopadne Brexit. Ve volbách se ale rozhodovalo nejen o příštím směřování Velké Británie ale také o budoucnosti celé Evropské unie.

Hlasování britských voličů v předčasných volbách do Dolní sněmovny Britského parlamentu bylo současně již druhým referendem o vystoupení Británie z Evropské unie.

Jejich rozhodnutí dát většinu hlasů konzervativcům Borise Johnsona ovlivní kromě budoucnosti Británie významně také život celé Evropské unie a všech členských států. Pokud vše půjde podle Johnsonova plánu, měla by Británie z Evropské unie odejít ke konci příštího ledna. Věřím, že to bude konečně dostatečně silný impuls pro to, aby se Evropská unie začala konečně od základů měnit. Příklad Brexitu je podle mne pro Evropskou unii  poslední šancí, aby změnila svoji politiku vůči svým členům a aby vůbec v budoucnosti přežila.

Současní vládci EU si totiž vůbec neuvědomují nakolik se Unie pod jejich vedením zpronevěřila myšlenkám jejích zakladatelů. Měla se podle nich stát spravedlivým domovem pro všechny evropské národy. Místo toho se stala jejich „žalářem“, kde, velcí členové dominují nad malými, kde „staré“ členské státy diktují svoje politické a ekonomické představy nově přistoupivším zemím, kde vyvolené země kasírují několikanásobné dotace oproti ostatním.

Tento proces byl zřejmý již dříve, avšak razantně se zostřil zejména po přijetí Lisabonské smlouvy v roce 2007 a její následné ratifikaci v roce 2009. Právě ona nejvýrazněji omezila pravomoci menších členských států a fakticky je nahnala do područí Bruselu a velkých členů Unie, jako jsou Francie nebo Německo.

Stojí za to připomenout tehdejší marný boj prezidenta Václava Klause proti této smlouvě a přesně opačný patolízalský přístup tehdy vládnoucího českého premiéra Mirka Topolánka.

Za tlakem na centralizaci rozhodování ze strany Bruselu stojí idea federalizovat Evropskou unii, vytvořit jakési Spojené státy evropské po vzoru USA a získat tak pro bruselské panstvo stejnou moc jako má americký prezident. Poněkud chmurná představa s ohledem na nikým nezvolené, necharismatické osobností stojící opakovaně již po mnoho let v čele Unie.....

Mně osobně se přitom myšlenka takových Spojených států evropských, které by konečně ve světě hrály odpovídající politickou roli, měly k tomu k dispozici odpovídající vojenskou sílu a jichž by byla Česká republika součástí, velmi líbí. Brusel však nebere v úvahu zásadní historické rozdíly mezi USA a Evropou. Zatímco Spojené státy byly na svém počátku fakticky „tabula rasa“, nepopsaným listem papíru, každý z evropských národů má za sebou (až na výjimky) tisíciletou svébytnou historii. A stejně dlouhou historickou zkušenost a vlastní národní zájmy. Je proto jen málo pravděpodobné, že by je evropské národy byly ochotné z ničeho nic položit na oltář mocenských zájmů bruselské nomenklatury, zvláště, když jsou prosazovány vydíráním. Vzpomeňte jen na loňské prohlášení dnešního „ctihodného“ předsedy Evropské rady Charlese Michela, „…Že nepřijmete migranty? Zapomeňte na evropské dotace….“.

Jedinou šancí, kterou pro realizaci myšlenky Spojených států evropských vidím, je jejich dlouhodobé postupné formování zdola, z vůle členských států samotných, nikoli z příkazu bruselské vrchnosti nebo „malého Napoleona“ z Paříže. Nakonec, USA vznikly úplně stejným způsobem.

Pokud se nyní Brexit konečně po dlouhé agonii uskuteční, bude to nepochybně zprvu bolestné jak pro Británii tak i pro zbylé členské státy Evropské unie. Do budoucna ale věřím, že bude pro Británii dobré, že se zbavila bruselského diktátu a bude se rozvíjet jako velká, suverénní a sebevědomá země. A bude to, věřím, dobré také pro Evropskou unii. Bruselští nikým nevolení úředníci si snad konečně uvědomí, že poté kdy ani vydírání a zastrašování Británii nezviklalo v jejím rozhodnutí odejít, bude muset svoji politiku vůči členským státům razantně a urychleně změnit tak, aby po vzoru Británie nezačaly z Unie odcházet  další státy.

Samozřejmě, ne všechny země (nás nevyjímaje) mají takové možnosti jako Británie se svým ekonomickým potenciálem a Britským Commonwealthem a USA za zády. Alternativy však existují. Mohly by jimi být, v případě neúspěchu projektu Unie, například i naše V4, která by se mohla někdy v budoucnu rozšířit na Unii středoevropských států, ale například také Benelux nebo Skandinávská unie.

Pro Evropskou unii po Brexitu existuje jediná šance. Vrátit se ke stavu před Lisabonskou smlouvou, vytvořit rovnoprávné podmínky pro všechny členské země bez rozdílu a začít budovat novou Unii na spravedlivém základě..