Vajíčka ve volebních urnách - také jsem si jedno hodil

Volební místnosti se uzavřely a ti, co k volbám šli, budou teď čekat do pondělního rána na výsledky sčítání. Jedno je však jisté už teď - volební urny budou plné vajíček.

DENÍK/Martin Divíšek

Uvědomuji si, že už je trapné vytahovat tady pořád vajíčka a vajíčkovou válku, ale dovolte mi je ještě naposledy zmínit. Byl jsem totiž volit. A světe div se, vajíčková aféra, ačkoliv jsem se jí přímo nezúčastnil, měla vliv na to, koho jsem volil.

To, že nemám rád způsob politiky, jaký prosazuje Jiří Paroubek, už asi z mých předchozích článků vyplynulo dostatečně jasně. Za normálních okolností by tak dostala můj hlas ODS, jako silná strana, která má opravdu šanci dostat se do Evropského parlamentu a má sílu něco prosadit. Navíc je mi bližší pravicový pohled na svět, zejména svoboda občana žít svůj život svobodně, bez přebujelého diktování státu, co všechno smím a co ne.

Když začala létat vajíčka na Jiřího Paroubka, cosi se ve mne probudilo. Uviděl jsem mladé lidi, které už nebaví poslouchat stále dokola řeči, kterými nás politici krmí před každými volbami a které snad už nikdo nebere vážně. Ačkoliv mají s politikou malé a ve většině případů spíše žádné zkušenosti, dokázali mladí lidé rozlišit, že tu není něco v pořádku. Že nám tu někdo lže a snaží se hrát hry, které dnes prokouknou už děti na prvním stupni základní školy. A protože mládí mívá horkou hlavu a snaží se upoutat pozornost způsoby, které by nás starší už ani nenapadly, přišla ke slovu vajíčka. Ne náhodou je nezačali házet občané středního věku, nebo důchodci, ale studenti. A tak jsme se možná kolečkem vrátili (v jakési miniatuře) zpět do roku 1989, kdy to byli studenti, kteří zahájili revoltu proti stávajícímu režimu.

Tohle se mi honilo hlavou, když jsem četl zprávy o vajíčkových protestech proti Jiřímu Paroubkovi. A přitom se nejednalo jen o sprosté a zákeřné útoky - plato vajíček přinesené v Písku se slovy "abychom je nemuseli házet", masky mimozemšťanů či slepic na mítinku ČSSD a další ukazují na velmi inteligentní humor a způsob, jak dát najevo svůj nesouhlas. A kdyby předseda ČSSD projevil trochu smyslu pro humor a ocenil nápaditost demonstrujících, nemusela v Praze létat vajíčka ve velkém a noviny mohly být plné úplně jiných zpráv.

Ale zpět k volbám. Uvědomil jsem si, že je čas na změnu. Že ani ČSSD, ani ODS dnes neplní fuknci, ke které jsme je jako občané zvolili a povolali. A pravdou je, že ani KDU-ČSL a Zelení se neprojevili příliš konstruktivně. Můžeme to svádět na složitost domluvy v tak různorodém spolku, nabubřelost a nestátotvornost opozice či neschopnost koalice prosadit program, pro který jsme si je zvolili, ale faktem je, že na otázku, která vládní strana dnes jedná státotvorně a snaží se řešit krizi i za cenu nepopulárních opatření, bych asi váhal s odpovědí.

A tak jsem i já vzal do ruky vajíčko a šel k volební urně. To vajíčko mělo formu hlasovacího lístku, který nepatřil ani ČSSD, ani ODS. Zvolil jsem stranu, která se mi svým programem stala blízká, protože není založena na opozici vůči někomu či něčemu, ale na snaze budovat a změnit věci tak, jak si my občané přejeme. Nemyslím, že je pravděpodobné, že se tato strana do EP dostane, ale nevadí mi to. Vyjádřil jsem svůj názor, ne chladným rozumem, ale srdcem. Připojil jsem se k mladým lidem a hodil vajíčko směrem k vládnoucím stranám, aby si uvědomily, že tu nejsou navždy. A přeji straně Věci veřejné, aby se v podzimních volbách stala stranou, která bude mít přímý vliv na to, co se v naší zemi děje.

Děkuji, mládeži.