Židé po WW2 utíkali do Israele, Syřané utíkají před válkou, ale je v tom obrovský rozdíl

Poté když po různých pogromech zažili megapogrom, tak se židé nahrnuli do Israele, kde si na poušti založili prosperující a demokratický stát. Syřané dostali od  Srbska nabídku že mohou zůstat, je plno neobydlených, nebo 

poloobydlených vesnic, jen by to chtělo pořádně zamakat, a mohlo by se tam pěkně žít. Na to Syřané kašlou, a na pochodu skandují - chceme Německo! Srovnejte se židy, kteří šli do kibuců, kde dřeli jak mezci a všichni trvdou prací vypracovali na poušti blahobyt. A to ve stálém nebezpečí, které jim od muslimských sousedů stále hrozí. Ti co v Israeli nežijí, alespoň svůj stát podporují. 

Něco takového by Syřané mohli dělat také. Od Srbska to byl dobrý skutek, ale opovrhli jím. Dnes Merkel, Hollande i Cameron chtějí řešit něco na co už nemají pražádný vliv. Leda že by změnili zákony o podpoře, a nějak se mi nezdá že by se k něčemu takovému doškobrtali. To budou raději tlačit na ostatní země EU aby brali uprchlíky z Blízkého Východu nebo Afriky. Že těm se jinam než do dávkových rájů nechce, k tomu jsou hluši a slepí.

Tak slepá byla Evropa ve 30. letech minulého století k německému problému, a objevil se Vůdce, který to ze začátkiu ukočíroval bravurně, ale jelikož to byl Vůdce, a ti jsou vždy mírně šílení, tak to potom všechno zničil. A Evropa si o nového vůdce přímo koleduje. 

V mém posledním článku píšu o jedné hodné mamině, která si v Calais vzala do domu uprchlíka, zapoměl jsem dodat že říká že ji lidé v Calais přestali od té doby zdravit, a když ji vidí tak přejdou na druhou stranu. Napovídá to politikům o něčem?