zdravý rozum a vlastní tradice.Tahle historka je skoro úsměvná. Minulý měsíc manchesterští poldové prošli trafiky poté co dostali rozkaz se porozhlédnout po terénu, jestli někde nečíhají extremisté. Bylo to krátce po vyvraždění redakce, čili normální proces, až na to že si to vyložili po svém. Ptali se prodavačů na jména a informace o těch co si koupili nebo objednali časopis Charlie Hebdo. Pochopitelně se to profláklo na veřejnost, a některá média si to nenechala ujít.
Sir Peter Fahy, který stojí v čele policie na prevenci extremismu se nechal slyšet že to poldové s tou horlivostí přehnali, a musí se jim podrobněji objasnít co se vlastně od nich žádá. Nemyslím si ale že by ti poldové byli absolutní kreténi, akorát si chrání záda. Jelikož měli uchlácholit veřejnost, protože se prý objevuje příliš antisemitismu a islamofobie, tak se prostě snažili dělat věci tak jak to politická korektnost vyžaduje, kdo by chtěl být nařčen z toho že se nestará o bezpečí muslimské komunity, z toho mají strach i výše postavení, viz dlouhotrvající skandál s pakistánskými gangy znásilňovačů, a stále se do toho bojí silněji praštit, islamofobie je velký prohřešek.
A v tom spočívá ta budoucí hrozba, ne občasné sebevražedné útoky, které se sice dobře v médiích prodávají, pak jsme všichni Charlie, a tím to hasne, ale tahle vzrůstající předpodělanost. Přísnost musí být a extrémismus se potírat musí, jenže se to dělá tak jako jedna moje tetka, občas o prázdinách nás k ní poslali, a když její soused, sprostý hulvát, na nás řval že jsme mu prý lezli na zahradu, což byla blbost, nikdy jsme tam nepáchli, tak ona chtěla ukázat že je řízná žena která se nebojí, a s vážnou tváří bohyně spravedlnosti nás před ním vždy seřvala, i když i ona věděla že soused kecá. Jak jsem jí opovrhoval! Ne proto že se bála toho uřvaného hulváta, co jako stará ženská mohla dělat, ale to že z toho strachu dělala hrdinství a ctnost. Díky tomu je pro mě nezapomenutelná, pokaždé když čtu takovéto zprávy, jako bych jí viděl. Extrémismus se potírá, ale jen ten co moc nehuláká. Ten kdo více křčí, toho raději nikdo moc nevidí. Co kdyby se dožral.
Zkrátka nás dostávají do kouta, díky naší vlastní blbosti. V mešitách se stále káže nenávist. A stačí málo, nepodělat se a dělat podle zákona nebo našich zvyklostí, bez rozdílu.
