Statistika nejvíce zkorumpovaných zemí neexistuje. Nikdo totiž reálně netuší, jak moc se skutečně korumpuje.

  Existuje něco jiného (a to   j i n é h o   je důležité!): žebříček   v n í m á n í   korupce.  A teď je otázkou, proč někde lidé vnímají korupci více a jinde méně. Řekl bych, že je to pouze a výhradně ve 'sdělovacích prostředcích'. V tom, jak ony vnímají korupci. V noha státech si všimnou jen opravdu křiklavých případů - a lidé vnímají korupci jako jednotlivost. Jinde (i u nás) píší o korupci "ve velké", vykřikují jakási (nedoložitelná) čísla a občan šílí. Ve druhém případě je asi   v n í m á n í    k o r u p c e   vyšší. Neznamená to ovšem (resp. nemusí to nutně znamenat) , že je vyšší míra korumpování.

Dotace=hlavní zdroj korupce. Až se jednou stane, že vystoupíme z EU, dokud se do té doby sama nerozpadne, skončí eurodotace. Skončí-li i naše dotace, pak se za několik let budou lidé ptát, co to byla ta korupce.

Dokud budou daňové farmy (státy), kde se chová lidský dobytek (daňoví poplatníci)  bude korupce součástí tohoto systému, protože vyplývá z lidského jednání, které popsal a zdůvodnil před 70ti lety Ludwig von Mises.    Nakonec každý z nás se může korupci účinně bránit.  Co nás na korupci nejvíc štve, že peníze, které nám stát uloupí na bohulibé účely někdo rozkrade.   Proto je třeba snažit se státu nedat ani korunu a ti co na stát věří si zaslouží být okrádáni.